Eva Turnová: Klacek
Někdy se to prostě sejde. Jdu naštípat dříví, ale uvízne mi prst ve špalku. Jdu si dát kafe na zápraží, ze stěny se vylomí litinový štípač na třísky a spadne mi na hlavu. Jdu malovat, ale když mi obraz spadne namazanou stranou na zem, nechám toho.
Čtěte také
„Jeď do nemocnice, třeba to máš zlomený,“ radí kamarádka. Jedu do nemocnice. Vytáhnu si parkovací lístek. Po pár hodinách jsem na řadě.
„Co jste dělala?“ ptá se chirurg.
„Štípala jsem dříví a uvíznul mi tam prst. Což je blbý, protože hraju na basu.“
„To víte, každá blbost si vybírá svoje clo. Takže sestři, tady paní hraje závodně na kytaru a zlomila si ukazováček pravé ruky.“
„Levé.“
„Pravé.
„Levé.“
„Pravé. Vždyť na vás koukám.“
„No ale bere se to z pohledu pacienta, jako u zubaře.“
V podobném duchu probíhala celá návštěva, prst zlomený nemám, ale ve zmatenosti vyjedu výjezdem pro sanitky.
Nezaplatila jsem parkovné...
Jako němá výčitka na mě doma vypadne parkovací lístek. Volám do vrátnice.
Čtěte také
„No tak to máte hodně ale hodně blbý. To se vám načítá a zejtra už to taky může bejt pár tisíc.“
„Když je hodina třicet korun?“
„To myslím vobrazně. Počkejte, že jste to vy, dám vám číslo na šéfa.“
Volám šéfovi, zvedne to pan Klacek.
„Nezaplatila jsem parkovné a už jsem doma.“
„Klid, to se vystornuje,“ odpoví Klacek.
„Ale pan ve vrátnici říkal, že se to pořád načítá.“
„Ale to je Priessnitz. Taky muzikant.“
„Fakt? Priessnitz je výborná kapela, znám jejich zpěváka Jaromíra.“
„Tohle je zpěvák Priessnitz. Je v důchodu, ale furt něco točí. Víte co? Jestli nebydlíte daleko, tak se zejtra stavím a ten lístek si vemu a osobně to stornuju. A pustím vám Priessnitze.“
Čtěte také
Druhý den přibrzdí u dveří auto, vyskočí Klacek.
Pustí z Youtube píseň „Vánoční čas“ na celou vesnici, Priessnitz s kapelou, kterou bych spíš tipovala na metal, zpívají něco jako: “…rohlíčky z trouby tahám, vánoční noc je vlahá...“
Kolem jde soused a ťuká si na čelo: „Těšíte se na Vánoce, jo? To si počkáte, je teprve březen!!!“
Klacek nepolevuje a křičí: „A tady bych vám chtěl ukázat, jak jsem vypadal ve vašem věku, když jsem dělal judo. Já byl přeborník na ushiro ukemi.“
Začne vytahovat z peněženky staré fotky odlepené z občanek.
„Strašně na mě letěly východní Němky.“
Když jsme probrali všechny barvy pásků juda a názvy hmatů, Klacek nečekaně skočil do auta.
„Kdybyste něco potřebovala, dejte vědět,“ zavolá ještě z okýnka.
Jestli se lístek načítá, tak už jde do stovek tisíců a budu mít pěkný Vánoce.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
