Eva Turnová: Lennon žije
Zdá se mi, že se z komunikace postupně vytrácí upřímnost. Jako by šlo mnohem víc o to, naplňovat jakousi společenskou normu, příliš se o nic neotírat, a do toho se snažit působit co nejvíc uvolněně a sršet vtipem.
Být vtipný je vůbec současná meta – často křečovitě vycucaná z prstu. Na předávání cen poděkování mamince a vtip, v přehledu o počasí vtip, v proslovech pokaždé nějaký trapný pokus o vtip.
Čtěte také
Do toho zbytnělá ega neustále navzájem hodnotí své pohnutky, ale vše jen v rámci mělké sociální soutěže o nejlepší image. Opravdová svoboda a nezávislost jsou už mimo mantinel a znamenají spíš osamocenost.
Jedu na kamarádovu vernisáž obrazů a vybaví se mi věta francouzského filozofa Jeana-Jacquesa Rousseaua: „Člověk se rodí svobodný, ale všude je v okovech.“
Dorazím na místo výstavy, nestíhám nasadit správný vernisážový obličej, kamarád hned spráskne ruce: „Proboha, co ti je? Vypadáš strašně, ale strašně smutně! Promiň, já vím, to se holkám neříká!“
Čtěte také
„Asi není proč se smát,“ nenechám se chytit do okovů small talks.
„Však počkej, my tě pobavíme!“
Počkala jsem do proslovu s rádoby vtipnou pointou a zmařila pět pokusů o nezávaznou konverzaci. Normální solitérský zásek, kdy si prostě duše potřebuje dáchnout. Odcházím s jasnou nálepkou podivína.
To musela bejt prča
Chytám tágo, aspoň bude chvíli klid, taxikář má pusu do podkovy. Mlčí. „Jste nějakej smutnej.“ Nevěřím tomu, že jsem tohle vypustila z úst.
Čtěte také
„No to jsem, já měl totiž donedávna dva psy – vlčáky,“ odpoví hned řidič. „Jeden mi před měsícem pošel na infarkt, to znamená, že mu kus sraženiny ucpal srdeční tepnu, a fenu zase skolila mrtvice, ta se z toho teda vyhrabala a zatím se drží… víte, co je mrtvice, jo? To je, když vám kousek sraženiny ucpe zase mozkovou tepnu.“
Čtěte také
„To je blbý, pes je kamarád,“ odpovím.
„Hlavně Bláňa, moje žena, je z toho celá hotová. A co vy? Odkud jedete?“
„Já byla na vernisáži.“
„To musela bejt prča.“
„To jo, neskutečná…“
„My jdem zase s Bláňou příští tejden na Johna Lennona, aby přišla na jiný myšlenky.“
„Ale Lennon je mrtvej.“
„To není možný, máme to do třetí řady,“ ohradí se taxikář.
„V roce 1980 jsem kvůli jeho smrti brečela na záchodku základní školy celou hlavní přestávku místo svačiny.“
„No vidíte, brečela a hladověla jste zbytečně, teď tu bude hrát. Tady mám lístek.“
„Ukažte… hm, jdete na koncert Eltona Johna.“
„To je fuk, Lennon nebo Elton. Tak a jste doma. Dáte mi stovečku.“
„Dík, zlepšil jste mi náladu,“ směju se.
„Tím, že pohřbívám psy?“
„Ne. Že oživujete Lennony.“
Doma mě vítá přítel se slovy: „Ty se taky furt směješ, mě z tebe jednou raní mrtvice.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
