Eva Turnová: Kdo je tady šílený?

Joaquin Phoenix v titulní roli snímku Joker
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Joaquin Phoenix v titulní roli snímku Joker

O víkendu jsem si stáhla psychologický thriller „Joker“, drama o muži, který postupně zešílí.

Jelikož mě film okamžitě zaujal, nevadilo mi ani, že na obrazovce se občas objeví reklamní nabídka z kasina.

Hlavní hrdina filmu Arthur Fleck žije se svou labilní matkou, chce se stát komikem, ale postrádá příslušné vlohy, a tak jen napodobuje své slavné vzory před televizí.

V dětství prožil otřes mozku a nyní má mentální poruchu, spočívající v tom, že se hystericky směje, když je nervózní.

Film je od začátku hodně sugestivní. Joaquin Phoenix v roli antisuperhrdiny mě fascinuje svým osobním příběhem, který se v dnešním přemnoženém světě týká skoro všech. Motivace každého člověka je nějak ovlivněna přirozenou touhou zapadnout mezi ostatní, být přijat.

Tomu u Arthura ale brání jednak jeho duševní porucha a také bláznivá matka, která ho oslovuje Štístko a nabádá jej, že musí přinášet světu smích a radost, zatímco Arthur nemá jiné než negativní myšlenky.

Aha, taky blud

Ve chvíli, kdy ukazuje psycholožce klíčovou větu v deníčku: „Doufám, že moje smrt bude mít větší hodnotu než můj život,” je jasné, že film nedopadne dobře.

Navíc reklama začíná houstnout, v angličtině, španělštině a arabštině se dovídám, že mohu sázet neomezeně. Denervující hudba taky dělá své, ale odtrhnout se od filmu už nepřichází v úvahu.

Rozhodnu se, že si budu scény dávkovat. Každou čtvrthodinu film přeruším, jdu si uvařit kávu, vyrobit culík, přetřít komodu prachovkou. Po první třetině filmu mi pípne sms, že O2 zvažuje omezení mých služeb, což mě nečekaně přivádí k nekontrolovanému smíchu.

V polovině filmu se Arthur zamiluje do své sousedky, která ho od té doby všude doprovází. Konečně pozitivní obrat. Arthur dostává dokonce šanci zkusit si svůj první stand-up, ale jeho číslo vyzní ultratrapně. Ještě že milovaná Sophie sedí v publiku.

Den nato mám čtení na Moravě, a tak si v jedné pauze zkouším svůj výstup před zrcadlem, ale připadám si zvláštně nepatřičně. A tak se raději vracím k filmu.

Arthur právě zastřelí tři mladé bankéře, kteří ho v metru šikanují, ve filmu symbolizují zkaženou společnost; v souvislosti s hrozbou od O2 s nimi ani já nemám žádný soucit.

Všemi opuštěný Arthur se začne čím dál více propadat do hlubin šílenství,

cítím, že se schyluje k finální tragédii, navíc se ukazuje, že vztah se sousedkou byl jen jedním z Arthurových bludů, což je pro mě velká rána, i když mi obrazovka v tuto chvíli nabízí sázecí prémii. Musím si před koncem odpočinout, a tak přepnu na jiný kanál, kde se právě malíř Jan Saudek klaní při přebírání prezidentského metálu. Aha, taky blud, to bude tím filmem, ale zatím mám naštěstí sebereflexi, takže to snad nebude nic vážného.

Jenom by mě zajímalo: Kdo je tady vlastně šílený?

Autorka je spisovatelka a rockerka