Eva Turnová: Expres do ráje
Před lety jsem přeložila autobiografickou knihu Marka Vonneguta „Expres do ráje“. Vypráví o tom, jak si parta amerických vysokoškoláků na konci 60. let koupí v Britské Kolumbii starou farmu, na které se usadí. Meditují, hrají na různé hudební nástroje, a živí se tím, co si vypěstují. Intenzivně pracují na posilování svého duševního zdraví.
Po pár měsících hlavního hrdinu postihne schizofrenie, což se nejdříve projevuje velkou dávkou paranoie: cítí se zodpovědný za zemětřesení v Kalifornii, omlouvá se stromům při prořezávání, odmítá se nadechnout ze strachu, že ublíží mikrobům.
Čtěte také
Dokonce přestane jíst, protože si myslí, že ho chtějí kamarádi otrávit. Je jasné, že jde do tuhého a Mark musí být hospitalizován. Po pár letech a několika recidivách se vyléčí a v závěru své knihy píše, že víc než medikamenty mu pomohla podpora jeho blízkých a velké dávky vitaminu C. Zároveň varuje před tím, že stavy schizofreniků mohou být přenosné.
Strýc mé kamarádky je taky schizofrenik, který špatně snáší rušné prostředí paneláku. Rozhodly jsme se vzít ho na pár dní do nízkopodnětového prostředí mé chalupy, kde si odpočine.
Když jsme vstoupili na dvůr, Mireček vážně prohlásil: „Já vím, že mě celá vesnice sleduje. Dejte mi nějakou práci, ať to vyženu z hlavy.“
Chceme se vrátit
Poprosily jsme Mirečka, aby nařezal větve túje, ze kterých pak vyrobím otýpky na zátop.
„Měly by být asi takhle dlouhé,“ dala jsem mu jako vzor čtyřiceticentimetrový klacek.
Když jsem ho přišla po hodině zkontrolovat, větve byly sice nařezané, ale zbavené jehličí, aby vypadaly co nejvíc jako můj klacek.
Čtěte také
Zmocnil se mě tísnivý pocit, že jsem Mirečkovi špatně zadala práci. Začala jsem dělat otýpky, ale bylo mi líto větví, které přišly o jehličí. Za chvíli nás zavolala Jana na polévku. Měla podezřelou barvu i konzistenci, a tak jsem svou porci vrátila do hrnce. Marně jsem v lékárničce hledala vitamin C. Po pár hodinách jsme se sbalili a vyrazili zpátky domů.
V autobuse jsme si s Janou začaly povídat o knize „Expres do ráje“, jenže po pár minutách nás začaly dvě cestující za námi komentovat:
„To jsou teda snobský čúzy. Jako my jsme taky čúzy, ale tyhle dvě jsou mega čúzy. Podívej se na ně.“
Nechtěli jsme vystavovat Mirečka konfliktu, a tak jsme raději vystoupili.
„Já věděl, že je tam bomba,“ řekl Mireček.
Z okénka autobusu k nám dozníval zbytek rozhovoru:
„V tomhle časáku je to prostě sama čúza,“ řekla jedna z žen a znechuceně otočila stránku bulváru.
Takže to nebylo na nás. Chceme se vrátit, ale expres už nám frnknul do háje.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
