Eva Turnová: Co s tím sklem
Byla jsem pozvaná zahrát na předání ceny Jaroslava Seiferta ve Francouzském institutu, což jsem s radostí přijala. Jednak mám ráda Petra Síse, který cenu získal, a jednak jsem v roce 1986 dostala pokárání od děkana za to, že jsem se dívala z okna filozofické fakulty na Seifertův pohřeb a někdo mě vyfotil a identifikoval.
Druhá moje vzpomínka na Jaroslava Seiferta souvisí s básníkem Ivanem Martinem Jirousem, řečeným Magorem, který cenu o dvacet let později získal a byl pozván na pražské gymnázium.
Čtěte také
Učitelský sbor byl v napjatém očekávání, zdali se básník s pověstí nezkrotného rebela během svého čtení svlékne do naha, něco rozbije nebo dorazí úplně našrot. Nestalo se ani jedno ze zmíněných, ba naopak, Magor zpaměti půl hodiny recitoval Seifertovy básně s výrazem nesmělého introverta. Učitelka mu na konci hodiny před třídou s úlevou nabídla sklenici vody, na což Magor reagoval slovy: „Díky, vodu nepiju, do tý chčijou ryby.“
Předpokládala jsem, že večer plný oficialit bude suchý. Ale nebyl.
Moderátor Ondřej Cihlář měl chytré otázky, které lišácky větvil. Petr Sís necintal zbytečnou slovní omáčku, a i když se často řeč stočila na jeho pokročilý věk, působil velmi mladistvě. Bavilo mě popisování toho, jak jeho tvorba vzniká: „Co nenapíšu, to domaluju, jednotlivé vrstvy barev mých obrazů odráží různé stavy vědomí, které se nepřetaví do myšlenek…“
Honorář v korunách
Na konci jejich rozhovoru Cihlář vyzval přítomné ke kladení otázek, pán v zadní řadě hned vytasil ruku: „Pane Sís, vy jste prý dělal průvodce kapele Beach boys, když hráli v tehdejším Československu.“
Čtěte také
„Ano, je to tak.“
„A oni říkají, že jste je prý okrad…“
„To můžu v krátkosti vysvětlit…,“ řekl plaše Petr.
Moderátor namítl: „Ne, ne. To bych si rád poslechl i v delším podání, nestává se často, že by laureát takové ceny byl nařčen z krádeže.“
Petr se usmál a začal vyprávět.
„Za komunismu dostávaly zahraniční kapely honorář v korunách, a protože jim doma byly k ničemu, muzikanti často nakoupili v Československu nějaké zboží, například dva vagony brambor, které doma zpeněžili. No a Beach boys, kteří měli koncert v Praze, Bratislavě a Brně, se rozhodli koupit za vydělaný půl milion české sklo. Domluvil jsem, že bude přichystané v Praze a odletí s nimi do Finska, kde měli další koncert.
Čtěte také
Jenomže mi nedošlo, že Beach boys mají soukromé letadlo a po posledním koncertě proto odlétali hned z Brna. Když mi došlo, že obchod neklapne, s hrůzou jsem se zamknul na záchodě a rozzuření Beach boys běhali po brněnském letišti ve snaze nakoupit něco aspoň tam. Jediný stánek, na který narazili, patřil Zbrojovce Brno, takže nakoupili nějaké pušky a pár beden vodky, kterou jim ale po přistání zabavili, protože ve Finsku byla prohibice.“
Historka všechny pobavila, a já si celou cestu domů zpívala písničku, která se zdá být dnes docela aktuální:
„Co s tím sklem, co dělí nás,
ta průhledná, cize studená a pevná hráz!!
Když tvoje já se zdá být mému ty tak blízko…
Možná je čas, aby se do toho skla něčím třísklo.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
