Euromandát opozice

Opozice, která uspěla ve volbách do Evropského parlamentu, sice formální právo vlády jednat o euroústavě nezpochybňuje, ale také chce do věci mluvit. K tomu ovšem, jak se včera ukázalo, nestačí vyhrát eurovolby. ODS anebo KSČM musí vyhrát volby parlamentní a pak bude zajímavé sledovat, zda se budou ptát opozice na její názor. Běžné to v politice rozhodně není. Včerejší hlasování ve sněmovně potvrdilo, že se stále hraje s kartami, které byly rozdány při posledních volbách do Poslanecké sněmovny, ze kterých vzešla koalice sice ideově nesourodá, ale v jednom ohledu čitelná - totiž v jednoznačné orientaci na evropskou integraci.

Opozice si sice víkendovým úspěchem v eurovolbách nepomohla v domácí politice, ale její poslanci v Evropském parlamentu mají možnost hlasovat proti tomu, na čem se dohodnou vlády. Například při výběru šéfa evropské komise je evropským premiérům jasné, že je riskantní navrhovat kandidáta, který bude proti mysli nejsilnější frakci evropského parlamentu, tedy klubu Evropské lidové strany - Evropských demokratů. Sotva lze očekávat, že by se europoslanci zvolení za opoziční strany před svým hlasováním v Bruselu domáhali konzultací s vládní koalicí, a od představitelů vládní koalice by bylo nepatřičné se takové konzultace domáhat, protože k tomu v parlamentních volbách nezískali mandát. Pokud budou chtít například sociální demokraté promlouvat do dění v Evropském parlamentu, musí vyhrát eurovolby. Role jsou rozděleny jasně.