Euromandát opozice

17. červen 2004

Těsně před důležitým summitem šéfů států a vlád Evropské unie, na kterém bude řeč o Evropské ústavě či o nástupci Romana Prodiho v čele Evropské komise, obhajovala česká vláda v Poslanecké sněmovně svůj mandát pro nadcházející vyjednávání v Bruselu.

Opozice, která uspěla ve volbách do Evropského parlamentu, sice formální právo vlády jednat o euroústavě nezpochybňuje, ale také chce do věci mluvit. K tomu ovšem, jak se včera ukázalo, nestačí vyhrát eurovolby. ODS anebo KSČM musí vyhrát volby parlamentní a pak bude zajímavé sledovat, zda se budou ptát opozice na její názor. Běžné to v politice rozhodně není. Včerejší hlasování ve sněmovně potvrdilo, že se stále hraje s kartami, které byly rozdány při posledních volbách do Poslanecké sněmovny, ze kterých vzešla koalice sice ideově nesourodá, ale v jednom ohledu čitelná - totiž v jednoznačné orientaci na evropskou integraci.

Opozice si sice víkendovým úspěchem v eurovolbách nepomohla v domácí politice, ale její poslanci v Evropském parlamentu mají možnost hlasovat proti tomu, na čem se dohodnou vlády. Například při výběru šéfa evropské komise je evropským premiérům jasné, že je riskantní navrhovat kandidáta, který bude proti mysli nejsilnější frakci evropského parlamentu, tedy klubu Evropské lidové strany - Evropských demokratů. Sotva lze očekávat, že by se europoslanci zvolení za opoziční strany před svým hlasováním v Bruselu domáhali konzultací s vládní koalicí, a od představitelů vládní koalice by bylo nepatřičné se takové konzultace domáhat, protože k tomu v parlamentních volbách nezískali mandát. Pokud budou chtít například sociální demokraté promlouvat do dění v Evropském parlamentu, musí vyhrát eurovolby. Role jsou rozděleny jasně.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.