Etika začíná v politice

Ten nad rámec zákona předpokládá, že kandidáti budou v kampani uvádět pouze přísliby, které skutečně hodlají naplnit, zdrží se skandalizace protikandidátů a šíření neověřených informací, zveřejní seznam získaných finančních příspěvků a výši volebních výdajů. Dále kodex hovoří o tom, že kandidáti nebudou se svými voliči obchodovat a za účelem zvolení využívat veřejných soutěží či tombol, stejně jako podpory ze strany církví a náboženských společností. Připojit se odmítli zástupci ODS, KDU-ČSL a KSČM.

Mohla by to být jen strohá agenturní zpráva, kdyby se nedotýkala klíčových problémů veřejného života. Žijeme v době, kdy je politický systém zásadně ovlivňován externími, vnějšími vlivy, zejména ekonomickými, a kdy roste význam všelijakých zájmových skupin, odbory počínaje a lobbyistickými agenturami, pracujícími pro komerční subjekty konče. Za dané situace vzrůstá role kvalitních zákonů, silné občanské společnosti a ostražitých médií. Ze všeho nejdůležitější však je uchovávání základních etických principů a hodnot.

Ne nadarmo už Aristoteles pravil, že "etika začíná v politice". Ačkoli legendární Machiavelli tvrdil, že "politika je realizována zcela stranou etiky" a Max Weber v duchu rčení "účel světí prostředky" připomínal, že důležitější než mezistupně na cestě k cíli je konečný výsledek, tak v humanitních vědách převládl pohled Platóna, Rousseaua, Hegela či Marxe vycházející z podřízení "politického" "etickému", především za účelem naplnění ideálu sociální spravedlnosti.

Jistě, jsou známy i situace, kdy jsou hodnotová dilemata skličující. Třeba když je nutné zvolit mezi ekonomickým růstem a udržitelným rozvojem, když se má vybrat ideální model financování politických stran, nebo když je náčelník ozbrojených sil nucen rozhodnout o sestřelení uneseného letadla, jež má být použito k teroristickému útoku.

Zatímco totalitarismus vytváří rádoby etický systém imperativním způsobem a očekává, že morální kodexy budou etablovat panství vládnoucí elity, tak demokracie konstruuje systém etických norem na polemické bázi a jako žádoucí vnímá napětí mezi normami etickými a právními.

Není ani žádnou novinkou, že zákony jsou na postihování amorálních činů krátké. Proto také příklon moderní společnosti k etickým kodexům. Nejprve vznikaly v podnikové sféře. Čekalo se od nich, že posílí důvěru zákazníků, zefektivní hospodaření a upevní pracovní disciplínu. Ve Spojených státech amerických disponovalo v padesátých letech etickými kodexy patnáct procent firem, ale v letech devadesátých to už bylo devadesát tři procent. Časem se začaly přelévat do dalších oblastí. Své etické kodexy mají profesní komory, sdělovací prostředky i politické instituce.

Klasický etický kodex je interní směrnicí, leč veřejně přístupnou. Popisuje cíle, postupy a hodnoty organizace a usiluje o konsensuální zapojení všech složek do jeho formování. Zásadní je, že k etickému kodexu je přistupováno dobrovolně. Přestože je nevymahatelný, předpokládá se veřejný dohled nad jeho dodržováním. Kdo z něj učiní pouhý cár papíru, stane se ve slušné společnosti "personou non grata".

Stěžejním zloduchem ve střetu s etikou ve veřejném životě bývá korupce a klientelismus. Už první československá republika měla své lihové, agrární a uhelné aféry, zlatou érou nepoctivců pak před časem byla kupónová privatizace. Korupci nahrává postkomunistická atmosféra i leckdy živelná transformace. Že se korumpuje také v politické rovině, dokládá příklad poslanců Melčáka, Pohanky a Snítilého. Posledně jmenovaný na otázku, proč letos překvapivě volil prezidentem Václava Klause, odvětil, že to neumí vysvětlit. Příznačné. V Polsku už v minulém volebním období prokázali věrolomnost strany Právo a Spravedlnost, vůkol hlásající morálku, když byl šéf kabinetu premiéra obviněn z uplácení opoziční poslankyně.

Podíváme-li se do českého parlamentu, zjistíme, že se hemží četnými lobbyisty. Zajímá je mediální legislativa, zemědělství, ale i stravování zaměstnanců prostřednictvím stravenek. Ovlivňování zákonodárců je dobrým byznysem. 56% manažerů se domnívá, že udržovat úzké kontakty se státními úředníky je základní podmínkou úspěchu firmy. Chovat se neeticky je v České republice dlouhodobě výhodné podle 38% firem. Zákon o lobbingu Topolánkova vláda nejprve slíbila, pak ale slib odvolala. Regulaci lobbistů se nepodařilo zavést ani na půdě Poslanecké sněmovny. Rovněž neprošel návrh Etického kodexu poslance.

Po spoustě sladkých slov napříč spektrem se k němu přihlásili pouze sociální demokraté. Naštěstí na jiných úrovních se etické kodexy uchytily. Svůj má Evropský parlament, stejně jako pražské zastupitelstvo. Na Slovensku lze vzor etického kodexu pro starosty a zastupitele stáhnout z vládních webových stránek. Univerzální mustr je zájemcům přístupný i ve Velké Británii, kde si kodexy místní zastupitelstva dále dopracovávají.

Je potěšitelné, že již existuje zájem i o kodexy pro předvolební kampaně. Vždyť z chování kandidátů můžeme mnohé vyčíst o jejich nakládání se získaným mandátem. Michael Walzer napsal: "Občané se účastní politického fóra jenom se svými argumenty, veškeré nepolitické zboží - zbraně a peněženky, tituly a hodnosti - musí být odloženo v šatně. Hlasy a rozhodnutí nejsou koupeny a soukromé násilí je zakázáno." Kéž by tento citát znali i politici. Vždyť především jejich cílem by mělo být posílení důvěryhodnosti zastupitele a jeho úřadu. Společně bychom pak měli dbát hlavně o oddělení veřejného a soukromého zájmu.

Sledujme, zda pokračováním kodexu krajských kandidátů budou etické kodexy zastupitelů. Jim by slušelo zakotvení povinnosti poskytovat informace, pravidel přijímání darů, povinnosti pravidelného odevzdávání oznámení o činnostech a příjmech, návodu, jak se chovat ve střetu zájmů, či pravidel zastupování samosprávy ve společnostech s její majetkovou účastí. Největší svody regionální politiky čekají při zadávání veřejných zakázek a rozdělování dotací. Držme palce části jihomoravských kandidátů v jejich ušlechtilém úsilí a doufejme, že v příklonu ke kodifikované etice nezůstanou osamoceni. Poněvadž, jak praví politolog Giovani Sartori, "na poli kolektivních rozhodnutí už dobré úmysly nestačí".

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .