ETA

7. říjen 2004

Historická zkušenost radí nepodléhat euforii vždy, když se podaří zlikvidovat vedoucí kádry baskické teroristické organizace ETA. Začátkem devadesátých let policie odhalila tehdejší vedení teroristů. V té době začala poprvé v historii úzká spolupráce španělských a francouzských tajných služeb. Útočné buňky ETA však rychle regenerovaly.

Scénář byl vždycky stejný: na španělském území teroristé útočili a do Francie se utíkali schovat, nabýt nových sil a vyzbrojit se. Minulou neděli podnikli policejní agenti v počtu 150-ti osob zátah na skladiště teroristů a objevili v nich mnoho samopalů, více než 60 tisíc nábojů, jednu tunu plastických trhavin a chemikálie, potřebné k jejich výrobě. K překvapení policie čtyři odhalené sklady obsahovaly také několik minometů a velký počet granátů. A také peníze, hodně peněz, které jsou potřebné k vedení teroristických akcí.

Experty zaskočilo, že eura a dolary nebyly uloženy v bankách, nýbrž v úkrytech skladů. Soudí z toho, že ETA není schopna tyto peníze vyprat, tedy dodat jim potřebnou legitimitu, což má být známkou úpadku baskické ETA. Největším překvapením však bylo zatčení jednadvaceti aktivních teroristů. Odborníci předpokládají, že na atentátech se podílí nanejvýš stovka osob, takže zatčena jich byla plná pětina. Navíc ze staré gardy zkušených teroristů nezůstal na svobodě už ani jeden, pokud se nepočítají ti, kteří už před lety odešli do výslužby a žijí v různých zemích jižní Ameriky.

Předpokládá se, že nyní na ně bude činěn nátlak, aby se k terorismu vrátili. Odborníci si zvláště cení zatčení dvou osob. Třiačtyřicetiletá Soledad Iparraguirre (soledá iparragyrre)měla na starosti logistiku banditů, obstarávání skladů a peněz. Její stejně starý milenec Mikel Albizu (albisu) byl zodpovědný za strategická rozhodnutí. Byl to on, kdo vymyslel, že atentáty nemají být podnikány pouze na španělské policisty, kteří jsou považováni za nepřátele, nýbrž také na baskické politiky, kteří příslušníky ETA odsuzují a jsou tedy zrádci.

Po zatčení mileneckého páru si mnozí v Baskicku oddechli, že jejich život již není tak ohrožen jako dosud a tisk píše o příležitosti konečně začít žít v míru. Nadšení je veliké, zejména když se ministři vnitra Francie a Španělska dohodli na další spolupráci a oznámili, že odhalením čtyř skladišť ještě akce nekončí. Jenže na druhou stranu je snadné stát se baskickým teroristou. Příkladem toho může být už jmenovaná Soledad Iparraguirre. Když jí bylo dvacet, zamilovala se do jednoho aktivisty ETA, který následně zemřel při přestřelce s policií. Mladá Soledad vedená nenávistí přísahala pomstu. Zúčastnila se více než deseti atentátů, při nichž zemřelo patnáct osob. V roce 1997 se zcela odmlčela.

Odjela na Kubu, která vždy teroristy podporovala, a tam porodila. Letos v dubnu se opět objevila v Evropě. Experti považují za chybu a slabost současného vedení ETA, že její dva vrcholní představitelé žijí spolu v jednom domě. Konspirační přístup předpokládá, že se spolu budou stýkat co nejméně a na přísně utajených místech. Co však dělat, když se mají rádi?

ETA jako teroristická organizace požaduje plné osamostatnění Basků a vytvoření vlastního státu. Rozkládal by se po obou stranách Pyrenejí, tedy v severním Španělsku a v jižní Francii. V jedné chvíli dokonce teroristé naznačili, že skoncují s atentáty, pokud budou přijaty jejich podmínky, ale na takovou nabídku nepřistoupil ani Madrid ani Paříž. Ostatně ani sami Baskové nejsou jednotni v názoru na samostatnost své země. Vlastně všechny politické strany jsou proti až na extrémní nacionalisty. Současné Španělsko dává mnoho možností, aby se jednotlivé regiony národnostně prosadily a uplatnily.

Nejlepším příkladem jsou Katalánci. Taky se cítí být jiní než zbývající Španělé, ale ozbrojeným extremistům nedávají žádný prostor. O to více využívají možností, které jim současné španělské zákony dávají k rozvíjení své vlastní komunity. Existuje katalánské školství, katalánský film i literatura.

A ještě poznámka o tom, jak zareaguje ETA v příštích dnech a týdnech. Optimisté soudí, že se odmlčí, jako to dělala vždy, když ztratila své vedoucí kádry. Nebo že dokonce zanikne. Ale pesimisté upozorňují, že tak nepostupovala vždycky. Byly případy, kdy po velkých ztrátách zosnovala další atentát, aby bylo vidět, že stále existuje. Vůči teroristům nezbývá než být stále ostražití.

autor: Karel Wichs
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.