Ekonomiku zachránily automobily

Národní ekonomika se mezitím propadala do potíží, jak signalizovala rostoucí nezaměstnanost, schodek státního rozpočtu i pokles maloobchodního obratu.

Ovšem nakonec se ukázalo, že povinný optimismus přinesl plody, o jejichž hodnotě se nedá pochybovat. Asi bude nutné nechat stranou ekvilibristiku Českého statistického úřadu, který neustále reviduje data o hospodářském růstu. Kdyby jim člověk nekriticky věřil hned po uveřejnění, tak Česko žádná recese vůbec nezasáhla, protože z pěti kritických čtvrtletí se do negativních čísel propadlo jenom jediné, první čtvrtletí roku 2009. Po všech možných revizích se zjistilo, že recese trvala tři čtvrtletí. Smysl neustálého přepisování čísel spočívá ve snaze zaznamenat v naposled hodnoceném čtvrtletí co nejvyšší hospodářský růst.

Ovšem nejlepší číslo posledních dnů přišlo z pracovních úřadů. Nezaměstnanost sice v únoru vyrostla, šlo však o běžný sezónní růst. Proto můžeme čekat, že se podíl lidí bez práce v březnu sníží. Tak dobrou zprávu neslyšel pracovní trh posledních osmnáct měsíců, přitom jsou údaje z pracovního trhu klíčovým parametrem celé ekonomiky.
Za lepší nabídku pracovních míst Česko vděčí zahraničnímu odbytu tuzemských výrobků. Export se v lednu proti loňsku vylepšil o osm procent a spolu s ním i průmyslová produkce. Odbyt v Českých zemích sice zaostává, zahraničí to však napraví.

Překvapivý je údaj o tom, jaké průmyslové odvětví se o vzestup nejvíc zasloužilo. Jestliže lednový export vyrostl proti loňsku o 14 miliard, pak 10 miliard zajistila výroba automobilů. Překvapení to je hned ze dvou důvodů. Na počátku krize se experti nejvíc obávali právě o automobily. Když se zhroutil trh s úvěry, tak to vedle realit měly nejvíc odnést právě automobily, které se často na úvěr kupují. Ovšem přišla německá vláda se šrotovným a posléze ji napodobily jiné evropské státy. Výsledky v automobilech za minulý rok jsou proto překvapivě dobré. České firmy vyrobily milion a sto tisíc nových osobních automobilů, o deset procent víc, než před rokem. Z toho 660 milionů aut jde na účet mladoboleslavské Škodovky. Těžila ze své příslušnosti ke koncernu Volkswagen, který se z evropských automobilek dokázal s krizí vyrovnat nejlépe. Škoda se přitom stala nejúspěšnější divizí německého impéria a prodala o dvě procenta víz vozů, než rok předtím. Stejný vzestup zaznamenala kolínská výrobní linka Toyoty a Peugeotu. Největší přínost k nárůstu loňského roku ovšem zajistila nošovická továrna Hyundai, která nastartovala výrobu 110 tisíc automobilů. Průmysl tedy v minulém roce zachránily automobily.

Ovšem vzestup měl skončit nejpozději začátkem letošního roku, kdy se vyčerpal efekt šrotovného v Německu a ve Španělsku. Nevyčerpal se však ve Francii, Itálii a Velké Británii a právě těmto zemím mohou čeští exportéři poděkovat. Teď se ještě můžeme obávat, co se stane, až auta přestanou poptávat Britové, Francouzi a Italové, ovšem jednou odvrácená hrozba už tolik neděsí.

Vzestup exportu a průmyslu spojený se stabilizací pracovního trhu může pomoci v boji s dalšími riziky, především s propadem domácí poptávky a se špatným stavem státního rozpočtu.

Poklesu spotřeby domácností a státu se Česko nevyhne. Těžko také předvídat, jak se zachovají zahraniční investoři. Jejich zájem o stavbu nových kapacit v České republice zatím stále klesá a pokud se něco nezlepší, celkový ekonomický výkon se tím může dále oslabit.
Samotný export však může přinejmenším dočasně výpadky v jiných oborech nahradit. Z pohledu průměrného občana to vypadá zhruba následujícím způsobem: nemohu čekat, že budu mít víc peněz, práce by ale měla být k dispozici. Budeme pracovat na stále stejných strojích, nejsou však tak staré, aby ještě pár let nevydržely. A pokud odbyt vydrží, časem se zvýší i mzdy, což se posléze rozšíří i na státní sektor, který je závislý na výdělcích v soukromých firmách.

Cesta z krize tedy bude obtížná, podstatné však je, že ji máme k dispozici. A pokud po ni půjdeme aspoň nějakou dobu, vrátí se i investoři, kteří své peníze někam dát přece jen musí.
Jedno vážné riziko by se dalo najít. Ekonomika stále víc spoléhá na automobilový export. Pokud se sníží zahraniční poptávka, nadějné vyhlídky se rázem změní ve vyhlídky chmurné. Zmíněné riziko však míří spíše dál do budoucnosti.

Z pozice dobrého hospodáře je proto nezbytné připravit půdu pro investice v jiných oblastech. Zatím se hovoří o energetice, kde se mohutně staví sluneční elektrárny a plánují se rovněž nové investice do atomu a hnědého uhlí. Očividně to je cesta opačným směrem, než do budoucnosti. Investice do energetiky dokážou svou efektivitu nejdříve za několik let, v této chvíli povedou pouze ke zdražení elektřiny.