Ekologická katastrofa u polárního Norilsku? Firma chce uniklou ropu zapálit, což by byla další pohroma, píše Novaja Gazeta

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Norilsk - ropná havárie (Russia Fuel Spill)

V dnešním vydání ruského nezávislého deníku Novaja Gazeta se píše o ekologické katastrofě u ruského polárního města Norilsk, kde minulý týden z nádrže tepelné elektrárny uniklo více než 21 tisíc tun ropy. Dostala se do půdy a znečistila řeky Daldykan a Ambarnaja.

To, co se v Norilsku stalo, prý znovu dokazuje, že vertikální struktura vlády znamená hrozbu i pro samotnou vládnoucí moc, neboť ustrašení úředníci, posuzovaní v centru především podle míry své loajality, už dávno přestali Moskvu informovat o tom, co se u nich skutečně děje.

List se zabývá také pozoruhodným plánem všechnu uniklou ropu zapálit, s nímž přišel gubernátor Krasnojarského kraje Alexandr Uss.

Ruské ministerstvo přírodních zdrojů, které s tímto záměrem nesouhlasí, už přišlo s odhadem, že po shoření veškeré vylité ropy se do atmosféry uvolní 40 tisíc tun škodlivých látek: oxidy uhlíku a dusíku, oxid siřičitý, uhlovodíky, aldehydy, saze a olovo.

Zapálení paliva zato podporuje společnost NTEK, které patří. Má k tomu prý hlavně jeden důvod – je to nejlevnější způsob, jak se ho zbavit.

Tchaj-wan vs. Čína

Tchaj-wan v úterý vyzval Čínu, aby se omluvila za krvavý masakr demonstrantů, ke kterému došlo v roce 1989 na pekingském náměstí Tchien-an-men, známém také pod názvem náměstí Nebeského klidu. Francouzský list Le Monde v této souvislosti připomíná, že i Tchaj-wan ještě čeká vypořádání se s dědictvím Čankajškova režimu. Za svůj závažný úkol to považuje prezidentka Cchaj Jing-wen.

Čankajšek sice zemřel v roce 1975, výjimečný stav na Tchaj-wanu ale trval až do roku 1987. Podle názoru odborníků musí země zavést lustrační zákony a zahájit vyšetřování vysoce postavených činitelů tehdejšího režimu, aby se občané dozvěděli pravdu o dění v zemi za autoritářského režimu.

Vražda George Floyda

Americký deník Washington Post se ve svém redakčním komentáři vrací k otázkám, souvisejícím se smrtí černocha George Floyda, kterého zavraždil minneapoliský policista Derek Chauvin. Policejní sbor v Minneapolis prý nutně potřebuje reformu.

Minneapoliští policisté se až dosud dokázali i v případě, že si na ně veřejnost stěžovala, zpravidla vyhnout jakýmkoliv postihům. Změť zákonů a pracovních smluv, hájených místními silnými policejními odbory a schválenými jejich spojenci v zákonodárném shromáždění státu, způsobila, že největší městský policejní sbor ve státě Minnesota je pozoruhodně odolný vůči jakýmkoliv změnám.

Beztrestnost je pro minneapoliskou policii v podstatě pravidlem. Od roku 2012 podali občané na policisty zhruba 2 600 stížností, avšak jen 12 z nich vedlo k potrestání některého z příslušníků – obvykle v podobě písemného pokárání. Ve městě, kde Afroameričané tvoří zhruba pětinu populace, proti nim policisté používají sílu sedmkrát častěji než proti bílým. To vysvětluje, proč tři další strážci zákona nezasáhli proti svému kolegovi Chauvinovi, klečícímu na Floydovi, i když na ně kolemjdoucí křičeli.

Násilí proti černochovi pro ně bylo rutinou a neměli důvod obávat se trestu. List zdůrazňuje, že nezbytné institucionální změny jsou možné jedině v případě, že na nich budou trvat zvolení úředníci.

Měli by například usilovat o to, aby pochybení policistů vyšetřovala zvláštní komise, mezi jejímiž členy by byli civilisté, aby byly případy zabití a jiné kritické incidenty předmětem nezávislého vyšetřování a stíhání a aby se změnil způsob výcviku nových policistů, který by je měl naučit konflikty spíše deeskalovat, než z nich vychovávat bojovníky.

Poslechněte si celý přehled zahraničního tisku.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související