eHealth a jak u něj Češi zaspali

Například na univerzitách by jednoznačně pomohlo školné, ve správě veřejných financí zavedení systému státní pokladny, při stavbě dálnic multikriteriální analýzy, jejichž pomocí by bylo možné vytipovat nejdůležitější trasy.

Ve zdravotnictví se řešení jmenuje eHealth a odstranilo by naprostou většinu jeho nedostatků. Plán elektronizace zdravotnictví se uskutečňuje ve vyspělých západních zemích už dvacet let. Zavádí se takové novinky jako elektronické předepisování léků, elektronické zdravotní karty, elektronické zprávy o tom, jak dopadají zdravotní prohlídky. Lékaři komunikují elektronicky navzájem i s pojišťovnami, k dispozici jsou statistiky o výskytu nebezpečných chorob v jednotlivých regionech, úspěšnost léčby v jednotlivých nemocnicích i ceny za tuto léčbu. Očividně nejde o žádnou maličkost, čas a tím i peníze se šetří pacientům a lékařům, pacienti mají k dispozici lepší informace, pojišťovny mohou lépe kontrolovat kvalitu služeb a daňoví poplatníci snadno zjistí, jak pojišťovny hospodaří s jejich penězi.

Jak říkají experti ministerstva zdravotnictví, softwarových firem i nezávislí odborníci, pro zavedení všech zmíněných novinek jsou k dispozici data i technologie. Evropská unie vyčlenila dostatek peněz, s jejichž pomocí se může systém vybudovat. eHealth by se navíc do značné míry financoval sám úsporami, které by zajistil.

Nejde o zázrak, který by zlepšil zdravotní péči mávnutím proutku. Výstupy zdravotní péče jsou také už dnes v Česku stejně kvalitní jako v řadě západoevropských zemí. Ale vyloučilo by se zdvojování péče, zlepšila by se efektivita, zlepšila by se vymahatelnost práv pacientů, v níž Česká republika naopak zaostává, snížily by se výdaje za rpovoz ordinací i úřadů.

Otázka tedy zní, proč se nic neděje. Často se uvádí jako důvod ochrana citlivých dat o chorobách pacientů. Ty se dají zneužívat například pojišťovnami, které by si mohly vybírat méně nemocné pacienty. Jde o vážnou námitku, dá se však vyřešit už známým způsobem, že pacient bude mít k dispozici tzv. bezvýznamový identifikátor, podobně jako je tomu u klientů v systému státní správy eGovernment. Pokud ho občan někomu nesdělí, nikdo se k jeho datům nemůže dostat, maximálně se budou moci používat pro statistické účely bez jména člověka, ke kterému patří.

Stejný identifikátor dostanou i lékaři a tím bude chráněna důvěrnost práce v jejich ordinaci.

Důvody jsou tedy jinde a samozřejmě není třeba chodit daleko. Lékaři ani pojišťovny nemusí být nadšeni z toho, že se jejich data budou kontrolovat a že bude možné určit, jak kvalitně léčí resp. efektivně financují zdravotní služby.

Existuje celá řada lékařů i zaměstnanců pojišťoven, kteří by eHealth zavádět chtěli, konkrétní zájmová sdružení jsou ale připravena uzavřenost zdravotnického financování chránit.

Cesta k elektronizaci přitom není obtížná. Ve skutečnosti by stačilo, aby vláda napsala zákon, který by všechny zdravotníky vyzval, ať se k systému připojí. V tom je však právě problém, protože - skoro by se chtělo říct - Česko žádnou vládu nemá.

Úřednický kabinet Jana Fischera se na jedné straně dobře osvědčil jako hasič mezinárodních průšvihů, o totéž se snaží při hrozícím kolapsu veřejných financí. Zároveň ale toleruje vliv zájmových skupin na jednotlivých ministerstvech. Pokud jde o vliv různých lobby na úřad, pak stojí ministerstvo zdravotnictví mezi prvními.

Vedou ho stále lidé, kteří nastoupili na podzim roku 2006 s Tomášem Julínkem. Elektronizaci zdravotnictví měli v plánu, v projektu však očividně neuspěli. Příkladem může být zákon, který zavádí elektronické předepisování léků. Je to možné, recepty však nemůže kontrolovat ani pacient, ani pojišťovna. Lékař zkrátka může poslat lékárníkovi předpis internetem, lék však stejně musí zaznamenat do papírové karty pacienta a ještě zvlášť vykázat pojišťovně.

Může za tím být chyba autorů, anebo snaha zabránit kontrole, jak se vlastně léky předepisují a jestli se například nepíšou na pacienty léky, které se pak prodávají na černém trhu.

Pokud mají strany osvícené politiky, pak napíšou eHealth do programů pro jarní volby. Ovšem není třeba čekat tak dlouho. I když se ministerstvo zdravotnictví zatím příliš nesnaží, může dostat zakázku od vlády, ať zmíněný systém začne připravovat. Na první pohled nejde o víc, než přípravu informačního systému. Nemusí v tom být žádná politika.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .