Egyptští liberálové prohrávají svůj boj

Když jsem minulý týden stál v lobby hotelu, hovořil jsem s vousatým kazatelem, který by chtěl, aby všechny egyptské ženy chodily zahalené až po oči, píše Rachman. Za ním zrovna procházela skupina francouzských turistů v plavkách. Pak začal hotelový zpěvák zpívat Sinatrův americký song My Way. Navrhl jsem svému islamistickému partnerovi v rozhovoru, abychom se přesunuli do klidnějšího kouta. S tím souhlasil, protože jako salafista prý nesouhlasí s jakoukoli hudbou, nejen Frankem Sinatrou. Nakonec jsme se po debatě o výhodnosti sekání rukou a možnosti vrátit se k islámu ze 7. století rozešli a radikální kazatel odjel autem do své práce – je totiž povoláním počítačový technik.

A tak mladí příslušníci liberálních středních tříd v Egyptě zjišťují, že nejsou jediní, kdo byl pádem Husního Mubaraka osvobozen. Jeden přední liberální politik mi minulý týden řekl, že o salafismu, tedy radikální formě islámu, do nedávné doby sotva slyšel. Pak ale proběhla egyptská revoluce a příslušníci salafismu jsou náhle ve všech médiích a politicky se organizují. Podle některých propočtů by ve volbách, plánovaných na září, mohli získat mezi pěti a deseti procenty hlasů. Muslimské bratrstvo, etablovanější a méně fundamentalistická islamistická organizace, by mohla získat nejméně třetinu hlasů. Pokud přidáte několik dalších okrajových islamistických stran, pak se možná dostanete až k perspektivě první islamistické většiny v prvním egyptském parlamentu.

V sázce je opravdu hodně, protože nový parlament bude mít za úkol přepsat egyptskou ústavu a tedy i ovlivnit dění v zemi na desítky let dopředu. Avšak egyptští liberálové mají vyhlídky mnohem horší. Fungují v zemi, kde čtyřicet procent populace žije za méně než dva dolary denně. Kokem třiceti milionů Egypťanů neumí číst a psát. Muslimské bratrstvo je zdaleka nejorganizovanější nestátní organizace, zatímco liberální síly jsou rozdrobené a neorganizované.

Většina liberálů si to uvědomila, a byla proti ústavním změnám, které položily cestu k parlamentním a prezidentským volbám. Ty by se měly konat ještě letos, ale liberálové tvrdí, že je to příliš brzy. Je prý potřeba delší doba na to, aby bylo možné vytvořit ústavní řád a poskytnout politickým silám více času na to, aby se zorganizovaly. Muslimské bratrstvo, které vědělo, že z brzkých voleb bude profitovat, v referendu o změnách ústavy prosazovalo hlasování pro změny. Bylo pak logicky potěšeno, když „ano“ zaškrtlo na 77 procent hlasujících. Drtivá porážka liberálního tábora v referendu znamenala pro tyto síly nepříjemný šok, protože to bylo první měření sil mezi nimi a islamisty. Prohra by měla sloužit jako varování, které by přimělo liberály ke sjednocení a lepší organizovanosti.

Bohužel, zatím liberální Egypt věnuje většinu své energie pronásledování starého režimu, a nikoli chystání nového. Nedávno zástupy demonstrantů opět zaplavily náměstí Tahrír v Káhiře, aby požadovaly soud nad Mubarakem. Nyní, když tento požadavek byl splněn, objevují se požadavky na žalobu proti firmám, které za minulého režimu prosperovaly. Někteří liberálové tvrdí, že usilování o spravedlnost a odhalení zločinů je důležité pro ustavení nového Egypta. Obávají se také, že se obnoví státní struktury Mubarakovy éry a zabrání změnám, a proto prý je třeba včas je soudně ztrestat. To jsou legitimní argumenty, ale přílišná koncentrace na minulost znamená riziko, že přijdeme o budoucnost.

Politická nebezpečí jsou posílena značným zhoršením stavu ekonomiky. Klíčovým oborem je turismus, ale mnoho turistů se nyní obává do Egypta přijet. Když jsem minulý týden přijel k pyramidám v Gíze, měl jsem je takřka jen pro sebe. Velká část domácích i zahraničních investic také vyčkává. Inflace dosahuje osmnácti procent, a ceny potravin se dokonce zvýšily o polovinu. Vláda se proto snaží lít peníze do různých podpor na jídlo a palivo. Ale deficit rozpočtu už nyní dosahuje dvanáct procent HDP a rezervy zahraničních měn padají, jak se centrální banka snaží podpořit měnu. Někteří ekonomové se obávají, že Egypt se dostává do finanční krize. Tvrdě úsporná ozdravná kůra ve stylu Mezinárodního měnového fondu - v již nyní chudé zemi - by nebyla velkou vzpruhou pro nový pořádek.

Přesto všechno je v porevolučním Egyptě velká euforie. Lidé, kteří demonstrovali na tahrírském náměstí, jsou stále ještě nadšeni tím, čeho dosáhli. Ale rizika politického a ekonomického chaosu rostou. Egyptští liberálové se musejí rychle zorganizovat, aby se na to připravili. Co se západu týče, ten si nemůže dovolit, aby mu dramata v Libyi, Sýrii a Jemenu zaclonila výhled na to, co se děje v Egyptě. A to proto, že osud „Arabského jara“ stále závisí na tom, co se bude odehrávat v nejlidnatější a kulturně nejsilnější zemi Arabského světa. Mohamed El Baradej, jeden z uchazečů o prezidentský úřad, mi minulý týden řekl: „Pokud uspějeme zde, pak pochod k demokracii v arabském světě už nikdo nezastaví.“ Na druhou stranu, pokud Egypt selže - dodává komentátor listu Financial Times - pak modré nebe a optimismus Arabského jara mohou rychle nahradit temná mračna a hřmící bouře.