Egypt kontra Hizballáh

Obvinění se týkalo toho, že agenti Hizballáhu připravovali v Egyptě bombové atentáty na lodě plující Suezským průplavem a na turistické objekty. To znamená útoky na politicky i hospodářsky citlivá místa Egypta. Žalobce, který původně žádal i tresty smrti, předvedl také vesty s výbušninami a další zařízení typická pro teroristické útoky na měkké cíle, jakou jsou turisté.

Odsouzení a jejich právníci tvrdili, že k přiznání byli donuceni mučením, a že jejich jediným cílem bylo pomoci Palestincům, konkrétně hnutí Hamas v boji proti Izraeli. Měli prý pomáhat lépe organizovat pašování z Egypta do Gazy, nebo vycvičit některé další palestinské operativce. Jedním z cílů, z nichž prý nakonec sešlo na příkaz z ústředí Hizballánu v Libanonu, byl útok na izraelské turisty v Egyptě jako odpověď na několik let starou likvidaci vůdce Hizballáhu Imáda Mugníji, z níž bývá obviňován Izrael.

Celá věc má ovšem mnohem rozsáhlejší pozadí, které se týká vztahů v celém regionu. Libanonský Hizballáh je šíitská organizace, která navíc funguje jako prostředník syrského, a zejména íránského vlivu v oblasti. Kdysi dokonce vznikla díky íránské pomoci. Jestliže se tedy muži na příkaz a za peníze Hizballáhu zapojí do jakékoli činnosti, - ať protiizraelské nebo jiné - na výsostném území Egypta, je to přímá výzva Káhiře. Egypt, podobně jako Saúdská Arábie, jsou dvě tradiční relativně umírněné mocnosti blízkého východu, které jsou ovšem co do vlivu na sestupu. Naopak Írán, zejména po svržení Saddáma Husajna v Iráku, nárůstu cen ropy a také nástupu Mahmúda Ahmadínežáda do křesla íránského prezidenta, systematicky usiluje o prosazení svého vlivu, a má v tomto ohledu úspěch.

Právě podpora hnutím, jako je Hizballáh, je jedním ze způsobů, jak se prosadit dokonce i v zemích, s nimiž Írán nesousedí. V současné době má například konkrétně Hizballáh nad celým Libanonem obrovskou moc, má své zástupce ve vládě a každý ví, že bez souhlasu íránských představitelů se v Libanonu nemůže stát nic. Nadvláda Hizbaláhu, Sýrie a Íránu nad Libanonem je přitom políčkem do tváře například sunnitské Saúdské Arábii, která má v Libanonu také své zájmy, a jejíž spojenec, významný sunitský politik Rafík Harírí, byl pravděpodobně zabit agenty Hizballáhu. V posledních dvou týdnech se mluví také o tom, že Hizballáh ze syrských či íránských rukou obdržel rakety Scud, a je tedy – slovy amerického ministra obrany Gatese – lépe vyzbrojen, než většina vlád na světě. V Egyptě také nezapomínají, že vůdce Hizballáhu vyzýval Egypťany k nepokojům v době války mezi Izraelem a Hamásem v Gaze, a tedy se také pokusil nabourat do vnitroegyptských záležitostí – egyptská vláda se totiž navzdory lidovému tlaku snažila držet se stranou.

Tak jako se podařilo Íránu prosadit se v Libanonu, děje se něco podobného i v palestinském hnutí. Hnutí Hamas sice není šíitské, ale rádo přijímá pomoc z íránských rukou, a to jak ve formě zbraní, tak i peněz. Současný režim Hamásu v Gaze by bez masivní pomoci z Teheránu pravděpodobně nepřežil, a tato pomoc se do Gazy dostává především prostřednictvím tunelů z egyptského území, a tedy i za pomocí spolupracovníků, kteří pomáhají obcházet egyptské embargo na dovoz čehokoli do Gazy.

Obecně platí, že perskému šíitskému Íránu se podporou palestinského hnutí podařilo lidově řečeno vyfouknout arabským sunitským zemím palestinské téma, a používat ho pro vlastní propagandistické a geopolitické účely. Mezi radikálněji naladěnými příslušníky blízkovýchodních mas je nyní Mahmúd Ahmadínežád populárnější než kterýkoli arabský státník, a není tedy náhoda, že i íránské operace na egyptském území se Hizballáhu jakožto prostředníkovi íránských zájmů daří krýt odkazem na údajnou pomoc palestinské věci – což je téma, na kterém se všechny blízkovýchodní země, a zejména jejich veřejnosti snadno shodnout.

Momentálně je však nejdůležitější, že Egyptu se přísným rozsudkem podařilo poslat do Íránu vzkaz, že si nepřeje, aby na jeho území operovali proíránští operativci. Mezi oběma státy už dříve byly špatné vztahy, například ani nemají vzájemné diplomatické zastoupení. Poslední incident se zadržením a odsouzením šestadvaceti příslušníků Hizballáhu tento stav věcí jen zvýrazňuje. Soud neopomněl zdůraznit, že jedním z cílů skupiny bylo šířit v sunitském Egyptě šíitský islám, aby ukázal, že ohroženy jsou zájmy nejen egyptského státu.

Ani přísný rozsudek však nemůže zastřít skutečnost, že Egypt i Saúdská Arábie ztrácejí tempo, a že jsou čím dál nervóznější z íránských plánů, jež možná již brzy budou podpořeny jaderným deštníkem, pod kterým se íránská vláda bude moci v regionu chovat ještě agilněji. A odtud také pochází relativně nedávný nový trend, podle kterého by tyto státy podpořily čím dál větší ústupky v mírovém jednání Palestinců, nebo obecně Arabů s Izraelem – dříve, než toto pole zcela ovládne Írán, a jeho přátelé z Hizballáhu a Hamásu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.