Dvě nové strany na pravici

Ani fiaskem naprosté většiny z nich přitom nekončí snaha zakládat nové a další, tentokrát údajně s mnohem větší šancí ve volbách obstát. Konkrétně v říjnu, až se bude volit do sněmovny.

První z nich zakládá exministr financí Miroslav Kalousek, spolupracují s ním někteří občanskodemokratičtí zákonodárci a bude se jmenovat TOP 09. Druhá zvolila název Občané.cz a jejím kmotrem se stal někdejší zakladatel a hlavní manažer ODS Petr Havlík.

Oba přitom tvrdí, že jejich strana může získat až 20 procent hlasů a tím je zřejmé, že přinejmenším jejich ambice jsou vyšší, než u obdobných pravicových uskupení.

Vznik nových pravicových stran je zákonitý po nepříliš úspěšném vládnutí Občanské demokratické strany Mirka Topolánka. ODS musela čelit ohromným tlakům a některé z nich neustála, jak svědčí fakt, že o pádu Topolánkovy vlády rozhodly dva hlasy tehdejších občanských demokratů. Patří k řádu věcí, že rozpad pokračuje.

Kalousek i Havlík už vysvětlili, jakou část politického spektra chtějí zaujmout. První z nich chce vytvořit konzervativně-liberální stranu, která bude zcela zásadně trvat na rozumném hospodaření státu. Když ji občané zvolí, bude konec se socialistickými experimenty, vznikne moderní, silný a přesto málo nákladný stát.

Obdobnou vizi předkládá také Havlík, podle kterého je třeba skončit s politikou, která vedla ke stále rozmařilejšímu utrácení veřejných peněz. Podíleli se na něm politici levice i pravice a není pochyb o tom, že běžný daňový poplatník už nemá náladu jejich extravagance financovat. Obě strany se také vymezují od představy, že chtějí zaujmout místo, které se uvolnilo po zkrachovalé Unii svobody. Pochopitelně nic nemají proti liberálním středovým voličům a Kalousek počítá s tím, že přetáhne některé lidovce, pokud ale míří vysoko, neobjedou se bez toho, že získají voliče největší pravicové strany, tedy ODS. V principu jejich vzniku tkví naděje, že budou dokonce o něco silnější.

Rozdíl mezi Havlíkem a Kalouskem je v tom, jak se staví k současné ODS Mirka Topolánka. Kalousek předem avizuje, že s Topolánkem budou spojenci. Tento jeho postoj ilustrují spekulace, že se k němu přidají někteří z členů Topolánkovy vlády, hlavně Karel Schwarzenberg. Martin Bursík či Václav Jehlička.

Havlík je Topolánkovým kritikem a chce uspět tam, kde ODS podle jeho slov selhala. Dělat lépe pravicovou politiku nemůže nikdo, kdo ji dělal špatně s Topolánkem. Známá jména z minulé vlády jsou v takovém tažení spíše přítěží, než aby v něčem pomohly.

V každém případě vstupují obě strany do prostoru, který není snad napravo či nalevo od ODS, ale je různými proudy občanských demokratů spíše obklopen.

Jak známo, rozkol mezi občanskými demokraty zasahuje mimořádně hluboko. Pokud by je chtěl člověk rozdělit na dvě křídla, tak na jedné straně jsou Topolánkovi lidé, na druhé příznivci zakladatele a prezidenta Václava Klause. Právě spory mezi těmito křídly činí pozici šéfa strany mimořádně vratkou, přinejmenším do té doby, dokud se mu nepodaří odpůrce ze stranického vedení zlikvidovat podobně nekompromisním způsobem, jak se to povedlo Cyrilu Svobodovi u lidovců. Ovšem dokud bude Klaus na Hradě, tak se mu to může podařit jen v případě, že nějakým velkolepým způsobem vyhraje volby.

Dokud tedy bude ODS rozpolcena, do té doby neumlkne volání po novém pravicovém politikovi, který by obě rozvaděná křídla smířil a v čele všech vytáhl proti sociální demokracii.

Protože se však vhodný kandidát uvnitř ODS nevynořil, přirozeně se objevují jinde a zakládají nové strany. Teoreticky by bylo možné si představit, že je Topolánkova strana odblokuje svým programem. Kalouska by dostala ze hry, respektive do předvolební koalice tím, že převezme jeho program výdajové odpovědnosti a pevných konzervativních zásad. K tomu by ovšem musela najít stejně schopného ekonoma jako je exministr.

Havlík by neměl šanci, kdyby se ODS a její představitelé naučili vystupovat věrohodně. To znamená, že by si odpustili sliby, které nehodlají ani v nejmenším splnit, a také že občany přesvědčí důsledným programem boje s korupcí. V tomto případě by ale musela vyměnit značnou část svého vedení.

Obě strany, které mají být založeny, se tedy skutečně liší od středových liberálů či různých typů takzvaně nezávislých stran. Ve skutečnosti přenášejí vnitrostranický boj ODS na veřejnou půdu a nabízejí rozhodující slovo občanům.

Pokud se aspoň jedné z nich podaří uspět, a není to předem ani trochu jisté, bude to mít i jeden vedlejší, ale mimořádně významný důsledek. Definitivně tím skončí trend, který vedl Českou republiku k systému dvou velkých stran. Nakonec půjdeme jinam.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .