Dva sněmy

Víkendové sněmování komunistů a zelených se neobešlo bez vzájemných obvinění z kazisvětství. Skutečný obsah pronesených projevů však překvapil spíše nadměrným množstvím nachlup stejných postojů. Kdykoli začali řečníci bušit do zlých Američanů lačných radarů nebo do zdejších nelidských reforem, ztratil nezasvěcený divák pojem, které schůzování vlastně sleduje. Vztah těchto dvou stran se podobá písmenu X: dvě přímky se protnou ve středobodě, než se znovu rozběhnou do stran.

Komunisté jsou dnes zapálenými ochránci přírody, samou láskou by ji snědli, jako ty třešničky, co mají za uchem, zelení často propadají levicovým úchylkám a pletou si ochranu s ochrankou. Obě strany trpí věkovými problémy, jen na první pohled opačnými: členská základna je u komunistů příliš stará, u zelených - v souladu s názvem - příliš mladá. Na druhý pohled nám však dojde, že starý člověk často upadá do dětinskosti, takže z hlediska návodů to přijde nastejno.

Podobně pokřivené je i jejich vnímání politických skutečností dnešního světa a zejména Evropy, kterou se obě strany dušují. Komunisté žijí v bludu, že jejich ideologie vítězně kráčí po planetě, za důkaz čehož vydávají přítomnost četných zahraničních hostů. Pravda je však o poznání skromnější: jen ve čtyřech zemích, z nichž žádná není v Evropě, jsou jejich soudruzi stále ještě u moci. Leč to, co doma budují, sotva lze mít za komunismus. Nebýt čínské rozmnožovací horlivosti, celkové stavy komunistů by už teď značně zaostávaly za množstvím Svědků Jehovových.

Zelení zase odmítají vzít v potaz a programově zohlednit dalekosáhlý fakt, že v žádné levicové evropské vládě zelení nejsou, pokud zasedají v koaličních kabinetech, pak výlučně v pravicových, jako v Česku, ve Finsku nebo v hamburském Senátě.

Shrnuto a podtrženo, víkendové sněmování žádné významné změny nepřineslo - ani u komunistů k lepšímu, ani u zelených k horšímu. Bohužel a bohudík.