Dva noví členové Evropské unie

Nyní se očekává, že dojde k hospodářské transformaci obou zemí a evropský hospodářský a finanční svět je připraven do obou zemí vstoupit. Obě země jsou z tohoto hlediska zajímavé, jsou něco jako divoký evropský východ, který je možné odkrývat a ekonomicky dobývat. Na přistoupení Rumunska měly dále zvláštní zájem dvě země Evropské unie, Německo a Maďarsko.

V případě Rumunska jde především o bývalou součást uherského království Sedmihradsko, kde žije početná maďarská menšina, tvořící 6,6% obyvatel, a i malá německá menšina. Sedmihradsko se stalo součástí uherského státu již v 9.století, ve 12.století uherský král Gejza II. povolal Němce, tzv. sedmihradské Sasy, aby zemi, kterou jim přidělil, osídlili a hospodářsky povznesli. Rumuni přišli až o století později.

V roce 1224 pak Němci dostali autonomii a vlastní privilegia. V průběhu dějin bylo Sedmihradsko jako samostatné knížectví, které se ve středověku nazývalo Transylvánie, nejčastěji v rukou různých významných uherských šlechticů, kteří většinou bojovali s Turky, ale i mezi sebou. V roce 1688 sedmihradský zemský sněm uznal svrchovanost uherského krále a říšského císaře nad Sedmihradskem, což později uznala i Osmanská říše.

V roce 1849 se stalo Sedmihradsko korunní zemí rakouské monarchie s vlastním zemským sněmem, ale již v roce 1867, v důsledku rakousko-uherského vyrovnání, se stalo součástí uherského království.V roce 1920 bylo vítěznými mocnostmi z první světové války připojeno k Rumunsku.

Sedmihradští Sasové pak postupně své tradiční domovy v několika vlnách opustili, vrátili se po staletích do Německa a v zemi jich zůstalo jen málo. Dnes má Sedmihradsko 3 a půl milionu obyvatel, z toho je stále 43ˇ% Maďarů, 36% Rumunů a Němců pouze 1%. Rumunsko proto učinilo před svým vstupem do Evropské unie několik zákonných úprav, které zajistily větší respektování práv menšin, jinak jsou ovšem Rumuni stále silně nacionalisticky orientováni.

Bulharsko je dnes zajímavé tím, že má poměrně početnou muslimskou menšinu, téměř 10% obyvatelstva tvoří bulharští Turkové, kteří se usazovali od 14. století v Rumélii, tehdy části osmanské říše. Vedle nich v Bulharsku žijí ještě slovanští Pomakové, což jsou také muslimové a tvoří asi 2%, takže dohromady jde asi o 12% muslimů z celkového počtu 8 milionů obyvatel. Proto je na severu Bulharska ve městě Šumen druhá největší mešita na Balkáně.

Turecká menšina v Bulharsku je státně uznanou menšinou a její politická strana, Hnutí za občanská práva a svobody, má své zastoupení v parlamentu a od roku 2001 bylo ve většině koaličních bulharských vlád. Což je správné, protože se jedná o politické zastoupení zhruba 800 000 občanů Bulharska. Bulharsko se dostalo pod turecké panství na samém konci 14. století a státní samostatnost získalo až po rusko - turecké válce v roce 1878. Protože získalo vlastní stát díky ruským vojskům, pociťují Bulhaři k Rusům dodnes přátelské vztahy. Bulharsko se poté stalo konstituční monarchií, v níž od roku 1887 vládnul německý rod. Po druhé světové válce se Bulharsko stalo republikou a jedním z věrných sovětských satelitů.

Komunistická vláda se pokoušela ještě naposledy v osmdesátých letech o vyhnání Turků z Bulharska a podařilo se jí vysídlit celkově asi 380 000 těchto občanů do Turecka. Po pádu železné opony nastal důležitý politický obrat v Bulharsku v roce 2001, kdy v parlamentních volbách zvítězila krátce předtím založená strana Národní hnutí Simeona II.

Šlo o stranu bývalého bulharského cara Simona II.ze Sachsen-Coburg a Gothy, který si poslovanštil jméno na Simeon Sakskoburggotski a vrátil se po 55 letech ze španělského exilu. Ve volbách v roce 2005 ovšem znovu zvítězili socialisté s 31%, na druhém místě skončila strana Simeona II. a na třetím strana muslimů.

Tolik několik zajímavostí o těchto dvou nových členech Evropské unie. Je však také třeba říci, že nad tímto rozšířením vládnou značné rozpaky, které mají své konkrétní projevy. Jde především o to, že obě dvě země, zvláště Rumunsko, jsou hospodářsky velmi zaostalé a vládne v nich obrovská korupce. A tam, kde je taková bída, lze se obávat masivnějšího odchodu lidí za prací a slušným životem na západ Evropy.

Většina evropských zemí proto uzavřela pro Bulhary a Rumuny své pracovní trhy na dobu sedmi let. Nejdůležitější jsou však tzv. ochranné klausule, které mohou jednotlivé země EU požadovat u Komise a po jejích schválení je začít uplatňovat. Například v případě, že se určitý unijní stát začne obávat ohrožení nějakého odvětví své národní ekonomiky. Oběma státům bylo navíc uloženo několik úkolů, které musí být splněny do určité doby. Například Rumunsko, které je, jak jsem již uvedl, prolezlé korupcí, musí do března tohoto roku zřídit anti-korupční úřad, který bude kontrolovat příjmy poslanců a jejich rodinných příslušníků.

Zvláště přísně bude kontrolováno používání unijních peněz a oba dva státy musí každý rok skládat v Bruselu účty. V krajním případě pak může dojít k tomu, že Unie určitá privilegia, plynoucí z členství, odejme a omezí přístup na vnitřní trh. Může zavést embargo na určité zboží nebo zadržet finanční prostředky ze strukturálních nebo zemědělských fondů. V obou zemích je zkorumpované i soudnictví, takže Unie přijala zvláštní článek v přístupových protokolech, podle nějž může Komise kdykoli odmítnout uznání rumunských nebo bulharských zatykačů nebo soudních rozsudků.

A na rozdíl od minulosti nemusí si předem získat souhlas Evropského soudního dvora. I další sankce mohou být přijaty ve zrychleném řízení během pěti dnů. Takže celkově řečeno, je to členství na zkoušku. Přesto všechno je třeba nové členy Unie přivítat a popřát jim zdar při jejich další integraci do společenství vyspělých evropských zemí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .