Důvody, proč reforma nakonec projde

Existuje nepřeberně obsáhlé množství důvodů, proč by reforma projít neměla. Zcela klíčový je ten, že vládě většinu zajišťuje pouze spolupráce dvou bývalých sociálních demokratů Miloše Melčáka a Michala Pohanky. A opozice reformu odmítá tak jednoznačně, že za zrádce bude označen každý poslanec, který se při hlasování o vládním návrhu třeba jen zdrží. Při výčtu důvodů následuje také připomínka, že ani stovka koaličních poslanců není příliš jednotná. Není divu, když jim hlavu popletl sám premiér Mirek Topolánek. Nejdříve prohlásil, že jde o dalekosáhlou reformu, která splní většinu volebních slibů. Znělo to logicky, protože další reformní krok se může spustit až na jaře roku 2009, tedy rok před pravidelnými volbami. V takovém čase už nikde na světě dalekosáhlé reformy nedělají.

Jenže pak se ukázalo, že příliš volebních slibů se reformním batohem nesplní, a tak většina vládních politiků začala říkat, že jde o stabilizační opatření k záchraně zadluženého rozpočtu.

Přesto první dojem úplně nezmizel a tak Vlastimil Tlustý i další občanští demokraté žádají, aby se část slibů přece jen splnila. Pokud se daně nesníží víc, než vláda navrhuje, budou proti.

Pocit, že jde o dalekosáhlou reformu, si zachoval i lidovec Ludvík Hovorka. Podle něho je zvláště zdravotnická část batohu příliš radikální, především poplatky u lékaře za děti a vládní kontrola nad VZP. Pokud se z reformního zákona neškrtnou, Hovorka bude proti. Nutno dodat, že stejně kriticky to vidí již zmíněný Pohanka.

To ještě sociální demokraté vymýšlejí pozměňovací návrhy, které by daňově zvýhodnily ekologické topení. Tím by se měla zpochybnit věrnost zelených poslanců.

Vedení koalice se přitom v posledních čtyřech týdnech ani v nejmenším nesnažilo, aby skutečné či možné rozpory uhladilo. Teprve během víkendu sepíšou tři koaliční lídři pozměňovací návrh, který by měl váhajícím poslancům ulehčit rozhodování. Snadno se může stát, že dva až tři poslanci stejně zůstanou nespokojeni.

V politické a ekonomické debatě posledních měsíců se navíc nad slunce jasněji ukázala základní námitka. Batoh premiéra Mirka Topolánka relativně přísně škrtá v sociálních dávkách a v běžných výdajích na státní instituce, nezachraňuje tím však rozpočet v první řadě před plýtváním minulých vlád. Hlavně se tím řeší výpadek rozpočtových příjmů, který způsobí až samotný Topolánkův batoh snížením daňových sazeb.

Během týdne se zdálo, že jedna z překážek pro zdárné schválení reformního či stabilizačního zákona odpadla. Státní zástupce zprostil podezření z korupce vicepremiéra a šéfa lidovců Jiřího Čunka. Pokud by ho obžaloval, Topolánek by ho musel podle svého slibu odvolat z vlády, a na to by několik lidovců reagovalo zamítnutím reformy. Ovšem ani osvobozující verdikt koalici příliš neprospěl. Ukazuje se, že přinejmenším protikorupční policie Čunka nadále podezírá. Nervozita nad budoucím osudem Čunka a tím i koalice tedy verdiktem - přinejmenším dočasně - opět zesílila.

V pochybnostech o osudu reformy by se dalo pokračovat, přesto ze všech důvodů vyplývá jediné: Topolánkův batoh projde. Důvodem je pochopitelně zájem většiny politiků udržet vládu a parlament v současné podobě a neztratit tak perně vybojovaná křesla. Není to však hlavní důvod k přesvědčení, proč reforma nakonec ani nemůže být nepřijata. Skutečná příčina se dá shrnout do prosté věty: "Život je jinde." Detaily reformního plánu jsou jistě důležité a mnohé z nich ovlivní profesi či soukromí každého z občanů. Přesto není ve shonu běžného života možné sledovat úplně všechno, tím méně z prázdnin na některém středomořském ostrově. Agenda vlády a parlamentu také není tím jediným politickým motivem, který nás ovlivňuje. Značnou část agendy už převzaly kraje, jinou část zase Evropská unie a mezinárodní firmy. Poptávka občanů je tedy v zásadě jednoduchá. Ať se politici na centrální pražské úrovni chovají klidně a řídí veřejné záležitosti podle svých schopností a možností. Pokud všechno proběhne v klidu a pokud bude návrh reformního zákona skutečně obsahovat kroky na záchranu veřejných financí, potom ať projde a začne od nového roku platit. V této chvíli se zdá, že politici jsou dost odpovědní, že nějaký kompromis domluví a že s tím bude možné žít zhruba jako dosud. Je to málo, ale občan o mnoho víc nečeká.

Tento klidný postup bude oceněn ve srovnání se situací v ostatních zemích Visegrádu. V Maďarsku se snaží pravice všemi prostředky zlikvidovat socialistickou vládu a zběsile útočí na nezbytně tvrdou reformu. V Polsku krachuje vláda postavená na podpoře dvou populistických stran, na Slovensku kabinet držený rovněž populisty rezignoval na jakoukoli pozitivní činnost. V Česku to není nic moc, ale aspoň se vládne.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .