Důchodový systém

Vznikla tak tak zvaná Bezděkova komise, jež shromáždila představy jednotlivých stran, zdůraznila potřebnost reformy, i když se stranám do reformy moc nechtělo.

Podstata spočívala v následujícím: systém měl mít v podstatě tři pilíře; jeden, na nějž jsme zvyklí z dosavadního průběžného systému - státní, který měl klesnout na nějakých dvacet pět až třicet procent průměrného platu, druhý, povinný, měl za úkol odvádět určitou částku do vybraného penzijního fondu a třetí, nepovinný, jímž si občan přilepšoval příspěvky do penzijního fondu, který si sám vybral. Výše jednotlivých částek i lhůty jednotlivých kroků se lišily podle názorů stran, ale systém jako takový odpovídal systému, jenž je zaveden ve většině západních zemí.

Jediné, čeho jsme jaksi samovolně dosáhli, je pokles hodnoty průměrného důchodu: z poměru k průměrnému platu, jenž činil po devětaosmdesátém roce více než padesát procent, se stalo dnešních zhruba procent devětatřicet. Smysl reformy byl jasný: měl výrazně ulevit státnímu rozpočtu, což je právě i dnes veleaktuální. Jenže žádná reforma důchodového systému neexistuje.

S příchodem vlády Jiřího Paroubka se totiž přišlo na to, že průběžný systém financování důchodů, jenž máme dnes, vydrží ještě mnoho let, takže s tou reformou se vlastně nemusí tak pospíchat. Je ovšem spočítáno, že dnes ještě živí dva zaměstnaní jednoho důchodce, ale za čtyřicet, padesát let už bude poměr zhruba jeden ku jedné. A jak píše Respekt, v České republice se rodí v průměru zhruba jen jeden a půl dítěte na jednu matku, což znamená, že mladých lidí bude do budoucna ubývat. A nyní citát: ve chvíli, kdy česká populace zestárne, bude potřeba mnohem více peněz z kapes mnohem méně lidí, konec citátu.

Ministr Janota jako dobrý hospodář i strážce státního rozpočtu, se proto rozhodl pro nové kolo konzultací ve věci reformy důchodového systému. A tak je Vladimír Bezděk - dnes již ale ředitel mezinárodní pojišťovny Aegon - zpět. Důchodový systém měl vydržet bez reformy ještě nějakou dobu, jenže s příchodem krize je všechno horší a Česká republika - jak píše Respekt - si v loňském roce již musela na důchody, vyplácené v průběžném systému, půjčit zhruba třicet miliard.

Ani Janota, ani Bezděk si nedělají iluze o možné shodě stran o reformě před volbami, kdy každá strana chce upoutat své voliče. Přesto je třeba alespoň popsat jednotlivé alternativy a vítězná strana, nebo vítězná koalice si vybere variantu, jež jí bude nejbližší a při tom bude problém řešit. V žádném případě není ale možné trvale pokračovat v průběžném systému a zvedat stále jen věk odchodu do důchodu a sociální pojistné, jak by si přáli sociální demokraté. Věk odchodu do důchodu není možno zvyšovat už proto, že staří nebudou uvolňovat při vysoké míře nezaměstnanosti pracovní místa mladým a dále proto ne, že ve většině fyzicky náročných zaměstnáních by byl zvyšující se věk překážkou odpovídajícího fyzického výkonu.

Velké výhrady budou mít sociální demokraté, o komunistech ani nemluvě. Místopředseda Bohuslav Sobotka říká, cituji dle Respektu: Co se týče angažmá penzijních fondů, vidíme v něm privatizaci důchodů a nemůžeme ho podpořit. Systém by měl i nadále zůstat státní, konec citátu. A to je právě ono, jistě lze chápat snahu o zajištění důchodů státem, penzijní fondy jsou soukromé, to má Sobotka pravdu. Ale když bude stát v podobné celosvětové, nebo z většiny celosvětové, krizi, nemůže mu také nakonec hrozit bankrot, tak jako hrozí dnes Řecku? Nebude mu hrozit při velkém deficitu státního rozpočtu stejný bankrot, jaký by mohl hrozit soukromým penzijním fondům?

Jednání nebude jednoduché, bude jistě obtížnější před volbami, než po volbách, protože budou na věc různé názory. Bude třeba vzít v úvahu i sociální aspekt, aby lidé, kteří celý život poctivě pracovali, nemuseli živořit na okraji společnosti. Stejně tak bude třeba vzít v úvahu i totální nedostatek zkušeností a celou transformaci vysvětlit, prostě udělat osvětu. Eduard Janota je rozhodně víc hospodář, než politik, jenž uvažuje jen v čase od jedněch voleb k druhým. Měli bychom proto ctít ta doporučení, jež nám k reformě důchodového systému dá.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .