Drogy

Jenže - po té, co se člověk seznámí s těmi čísly o české drogové scéně, je zřejmé, že nic zásadního se k lepšímu nezměnilo. Respektive, že je tu několik zádrhelů, které spíše vypovídají o metodice, sloužící k vypracování takové zprávy, než o skutečném stavu drogové scény.

Za dobrou zprávu je vydáváno sdělení, že drogová epidemie, kterou bylo možné sledovat kolem poloviny devadesátých let minulého století, slábne. Podle mého je to tak, že spíše slábne schopnost příslušných odborných grémií dobrat se nějakého skutečně objektivního souhrnu všech informací o drogové scéně. Podle údajů, zveřejněných ve výroční zprávě pro rok 2003 sice neroste počet lidí, kteří sáhnou po tzv. tvrdých drogách jakými jsou například heroin či pervitin, na straně druhé však stoupá počet těch, kteří kouří marihuanu či polykají tzv. "taneční drogu", extázi. Dobrá část zprávy je údajně i ta, která spočítala, že v roce 2002 se v České republice předávkovalo "jenom" 115 lidí, což je o 52 osob méně než v roce 2001. Nevím, marně se snažím najít na tom cosi dobrého - tedy ve smyslu "dobré" zprávy o stavu české drogové scény. Řekl bych, že čísla z té zprávy spíše vypovídají o tom, na co řada odborníků z oblasti drogové problematiky upozorňuje již delší dobu. Jde o to, že počet lidí v České republice není nekonečný, a že tudíž dříve nebo později dojde k situaci, kdy bude jaksi nasycen.

Drogová scéna se pěkně rozdělí na ty poučené a ty nepoučitelné, mladí (i straší) lidé se naučí rozlišovat nebezpečnost rozličných psychotropních látek, ustálí se počet uživatelů tvrdých ilegálních drog, ustálí se počty předávkovaných, rozdělí se pěkně teritoria, v nichž se symbioticky bude dařit dealerům drog a jejich pronásledovatelům -a svět se bude točit dál. Jako skoro všude jinde.

Státní politika, neustále posilující represivní složku boje proti ilegálním drogám na úkor namáhavé a ne příliš viditelné (hlavně co do "úspěšnosti") prevence, způsobí, že budou jaksi "nadějně" stoupat čísla "zadržených" lidí a "zabavených" drog, a stejně nadějně klesat počty "uživatelů" a "závislých" - to vše jen proto, že represí kriminalizovaná celá drogová scéna bude mizet ve stále nižších a méně viditelných sociálních sférách.

Dobrá zpráva tedy je, že drogová scéna, resp. ta její část, kterou tvoří zkušení narkomani (ano, i zde je pro přežití nutný jistý vyspělý druh kvalifikace.) se stabilizovala a dále nenarůstá.

Nedovedu kvalifikovat dobrost či špatnost informace o tom, že roste počet těch, kteří kouří marihuanu nebo hašiš - loni ji údajně (a odhadem) alespoň jednou vyzkoušelo nějakých 950 tisíc lidí. Panečku! To už je slušný dým desetiny populace. Týž odhad hovoří o tom, že extázi se vzalo v téže době nějakých dvě stě tisíc lidí a heroin, pervitin či LSD 170 tisíc spoluobčanů.

Dobrá zpráva je i to, že přes nepřízeň státního zdravotnického systému se v České republice daří udržet v chodu nějakých 16 terapeutických komunit pro dlouhodobou práci s drogově závislými. Jistě, existují i státní instituce - a zápolí s přežitím podobně jako jejich klienti a zcela v úměře s tím, jak zápolí o přežití státní zdravotnická zařízení všeobecně. Nicméně - nikoli z čistě zdravotního, leč spíše z toho sociologického úhlu pohledu je - podle mého - zpráva o stavu české drogové (tedy ilegálně drogové) scény neustále stejně alarmující jako v minulých letech. Cosi totiž velkou spoustu lidí postrkuje k tomu, aby na realitu života reagovali tím, že si jí pomocí látek ovlivňujících vědomí cíleně pozměňují.

A to že tenhle národ umí pít, jako by se neměl dožít zítřka, a polykat tzv. léky, jen aby druhý den nějak dolezl do práce - to je na stohy knih, ne na jednu poznámku v rozhlase. Nežijeme zkrátka moc zdravě a je nám to hodně jedno.