Dřevěné RFID tagy

25. srpen 2010

Vědci vyvinuli speciální RFID tagy, které jsou z větší části vyrobeny ze dřeva. Budou sloužit především ve dřevařském průmyslu, ale také všude tam, kdy by při výrobních operacích vadily kovové identifikační čipy.

Výroba, doprava a prodej zboží se dnes neobejdou bez tzv. RFID tagů, značek radiové identifikace (Radio-frequency identification). Tyto čipy mohou čtecímu zařízení na dálku poskytnout informaci o daném výrobku. Pro některé účely ale není možné použít kovové RFID čipy. V Německém Fraunhoferově institutu proto vyvinuli speciální tagy, které jsou z větší části vyrobeny ze dřeva.

Běžné kovové RFID tagy rozhodně nelze použít v dřevařském průmyslu. Během celého procesu dopravy by totiž bylo nutné kovové RFID tagy k jednotlivým položkám připojovat a opět je snímat. To by si vyžádalo další náklady a časové prodlevy. Mezi dřevaři proto vznikla poptávka po RFID čipech, které by svým materiálem nerušily funkci nebo čistotu přepravovaného zboží a nemusely by se odstraňovat.

Německý Fraunhoferův Institut na tuto výzvu reagoval a vyvinul do dřevěných výrobků vnořené RFID tagy, které jsou z velké části vyrobeny ze dřeva, pouze malá anténka je vyrobena z kovu. Kromě dřeva je tomto RFID čipu ještě lignin, což je složitá sloučenina odvozená z buněčných stěn v buňkách rostlin. Dřevěné tagy nenesou na rozdíl od kovových kompletní standardizovanou informaci systému RFID, ale pro základní identifikaci např. souboru klád postačí. Další informace jsou uložena v počítačovém systému firmy. Údaje o surovinách a výrobcích snadno přečte čtecí RFID brána, kterou kamión s dřevěnými polotovary projede.

<object width="640" height="505"><param name="movie" value="https://www.youtube.com/v/4Zj7txoDxbE?fs=1&amp;hl=cs_CZ"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="https://www.youtube.com/v/4Zj7txoDxbE?fs=1&amp;hl=cs_CZ" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="640" height="505"></embed></object>
autor: Pavel Vachtl