Drazí spoluobčané, soudružky a soudruzi, přátelé!

26. prosinec 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Prezident T. G. Masaryk promluvil v roce 1932 k americkým posluchačům
0:00
/
0:00

Zatímco američtí prezidenti mají Zprávu o stavu Unie, ti naši mají vánoční nebo novoroční projev. Tradici zdravicí, které shrnují uplynulý rok a vyhlížejí do toho nového, nezaložil nikdo jiný než Tomáš Garrigue Masaryk. Jeho nástupci v ní pokračují dodnes.

Mnohé z prezidentských projevů se dochovaly v archivu Českého rozhlasu. Pojďme si alespoň některé z nich představit.

Na vlastní uši si můžete poslechnout v dalším pořadu z cyklu Archiv Plus nejen přání Gustáva Husáka z jeho rodného kraje, ale také třeba projevy Antonína Novotného, dále uslyšíte Hanu Benešovou, Antonína Zápotockého, Václava Havla a další.

Teure Mitbürger!

Právě tak začíná nejstarší dochovaný prezidentský projev v archivu Českého rozhlasu. Jde o německou verzi projevu prezidenta Edvarda Beneše na Štědrý den roku 1936, adresovanou německé menšině. Benešova zdravice shrnuje dramatické události roku 1936: občanskou válku ve Španělsku, válku v Habeši, obsazení Porýní Hitlerovským Německem, ale také zmiňuje nebezpečí bolševismu a nacismu a hrozbu války v Evropě.

O rok později už ve svém vánočním projevu občanům oznamuje, že rok 1937 definitivně zažehnal nebezpečí války a ten následující přinese uklidnění: „Rok 1938 by měl býti a patrně bude rokem jednání, diskutování, dohodování a konečně i uzavření aspoň částečných a předběžných dohod, jež by pak vedly k definitivnějším dohodám, zajišťujícím opravdu mír aspoň v Evropě.“ Krutě se mýlil. Třicátého září byla podepsána Mnichovská dohoda, na jejímž základě bylo pohraničí obývané německou menšinou postoupeno Německu. Prezident Beneš už 5. října abdikoval a později odletěl do USA.

Smutné Vánoce a vzpomínka na statečné vojáky Říše

Pro české země nastaly krušné časy. V březnu 1938 začala okupace nacistickým Německem. Byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava, Slovensko se jako německý satelit Slovenský štát osamostatnilo. Pochmurná atmosféra šesti okupačních let je dobře patrná i z vánočních projevů státního prezidenta Emila Háchy, které pronášel se zvláštní, téměř strašidelnou dikcí.

Emil Hácha

Z jejich obsahu je znát, jak se Hácha zpočátku snažil ubránit národ před nejhorším, ale časem se zejména kvůli úbytku fyzických a mentálních sil nacistům poddal: „V první řadě platí naše vzpomínka statečným vojákům Říše, kteří bojují hrdinný boj za vlast a chrání i naše země od zpustošení. Jejich heroismus nezná mezí a vzbuzuje obdiv celého světa. Jim napomáhají celé legie pracovníků zapojených v továrnách a ve výrobě, mezi nimiž jsou zastoupení, v hojném počtu i příslušníci našeho národa,“ řekl Hácha o Vánocích roku 1944.

Po práci legraci

S nástupem prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda se posunul termín prezidentských zdravic ze Štědrého dne na Nový rok. Komunističtí prezidenti ve svých projevech unisono bouřili proti krvelačným imperialistům, velebili přátelství se Sovětským svazem, vyzdvihovali úspěchy úderníků, poukazovali na stále se zvyšující životní úroveň obyvatelstva.

Svérázným osvěžením se staly projevy Antonína Novotného. Tento se do obecného povědomí zapsal jako nejkrásnější prezident. Ošklivý skutečně nebyl, ale co mu příroda přidala na sličnosti, to mu upřela jinde. A na jeho projevech to bylo znát. Obtížně vyslovoval cizí slova, když mluvil o německé armádě, říkal místo Bundeswehr Wehrmacht, a doslova legendární se stalo jeho zemedělství a zemedělci. I jeho novoroční projevy mají místy charakter humoristických vystoupení.

Aby pole kvitlo žitkom

To prezidentské projevy v období po sovětské okupaci už veselí nevzbuzují. Takové novoroční proslovy Ludvíka Svobody budí spíš vztek a stud: „Společným úsilím naším a našich nejlepších přátel se nám podařilo porazit kontrarevoluci bez krveprolévání, bratrovražedného boje i dlouhodobých zmatků... Bylo především nezbytné svést rozhodný a vítězný zápas proti nepřátelům socialismu a pravicovým silám,“ uvedl Ludvík Svoboda na Nový rok v roce 1970.

Gustáv Husák

V roce 1975 nastoupil na hrad Gustáv Husák, Milanem Kunderou přiléhavě nazvaný prezident zapomnění. Během patnácti let jeho vlády jakoby se v zemi zastavil čas. Na zem sedl šedý příkrov normalizace, nad jehož neměnností bděl muž s brýlemi lidově zvanými popelníky, který svým mlaskavým hlasem každoročně přednášel co do obsahu stále stejné novoroční projevy: Budování socialismu úspěšně pokračuje, plán se plní, ba i překračuje, imperialisté jsou zlí, zbrojí a vykořisťují, ale tábor míru je nerozborný.

Změna byla jen v tom, že v lichých letech Husák mluvil česky a v sudých slovensky. Jediný „odvaz“ v Husákových projevech představuje snad jen přání, které se prý na začátku roku říkalo v jeho rodném kraji: „Aby kvitlo pole žitkom, dvôr dobytkom a dom dobrým zdravím, aby od najmladšieho po najstaršieho hlava nezabolela.“

Spustit audio

Související