Dostane Paroubek šanci?

Jeho rival Jiří Paroubek mu podle očekávání oponuje. Naopak si myslí, že by byl schopen sestavit vládu, která by ve sněmovně získala důvěru. Pokud tuto příležitost nedostane, nebude možné ověřit, nakolik jsou jeho slova blízká realitě.

Představitelé ODS, KDU-ČSL a Strany zelených opakovně tvrdí, že s jejich podporou Paroubek nemůže počítat. Menší strany přitom dodávají,že to hlavně platí v případě, kdyby vládu tolerovali nebo jinak podporovali komunisté. Vzhledem k rozložení sil ve sněmovně, se však Paroubkův kabinet bez spolupráce s komunisty neobejde, samozřejmě pokud vyloučíme velkou koalici s ODS. Znamená to, že by jedna z menších stran musela změnit svůj názor. Není příliš obtížné odhadnout, že by mohla být vstřícnější v momentě, kdy by šlo o pokus třetí, po jehož nezdaru by následovaly předčasné volby. Zvlášť napjatá situace uvnitř KDU-ČSL může být pro sociální demokraty motivací pokusit se nejrůznějšími způsoby postoj lidovců zvrátit. Jiří Paroubek může za určitých okolností získat na svoji stranu i jednoho přeběhlíka. Bylo by to pro něj však riskantní a nezaručovalo by to stabilnější vládnutí po delší dobu.

Z tohoto úhlu pohledu by tudíž občanští demokraté mohli Paroubkovi přenechat druhý pokus. Pokud by se ukázalo, že šéf sociálních demokratů vodil všechny za nos a že většinu nemá, posílilo by to vyjednávací pozici ODS před třetím pokusem. Tato strana by však zároveň riskovala, že období mezi druhým a třetím pokusem se neúměrně protáhne a že po celou tu dobu bude vládnout Paroubek. Důvodem je slib šéfa sněmovny Vlčka, že před třetím pokusem odstoupí. Volba nového předsedy dolní parlamentní komory by se pak mohla opět protáhnout i na několik měsíců.

Přitom z dosavadních kroků politiků se zdá, že oběma stranám jde o to, aby pokud možno co nejdéle vydržely ve vládních pozicích, byť třeba v situaci, kdy jejich vláda je v demisi a je pověřena pouze dočasným spravováním země. Z toho všeho je zřejmé, že občanští demokraté nebudou mít velkou chuť umožnit Paroubkovi, aby nyní vedl jednání o sestavení vlády. Sociální demokraté pak neučiní jediný vstřícný krok, který by zemi posunul k předčasným volbám a budou i nadále tlačit na hlavu státu, aby dala šanci jejich předsedovi. Z tohoto rozporu dvou nejsilnějších hráčů na české politické scéně je patrné, že do hry bude muset aktivně vstoupit prezident republiky. Pokud chce ovlivnit povolební vývoj, bude k tomu mít poslední šanci. Ze slov Václava Klause vyplývá, že do senátních a komunálních voleb nechce činit žádné zásadní rozhodnutí.

Jeho postoj lze vyložit nejrůznějším způsobem. Jeden může být založen na tvrzení, že v předvolební době nelze jednat s chladnou hlavou a že je tudíž dobře počkat, až se do diskusí vrátí věcný tón. A ten by měl zaznít právě po blížících se volbách. Existuje samozřejmě i další pohled na věc. Občanští a sociální demokraté obhajují v senátních volbách pouze devět křesel. Pokud by je znovu získali a přidali k nim dalších pět, mohou dvě nejsilnější strany v České republice měnit ústavu. Vzhledem k tomu, že ve hře bude 27 mandátů, je reálné že zhruba polovinu z nich získají ODS a ČSSD. Po senátních volbách a s ústavní většinou v kapse by pak možná rivalové mohli nalézt společnou řeč a vytvořit velkou koalici. Pokud by pracovala na nutných reformách, bylo by to pro tuto zemi jenom dobře. Z dosavadních zkušeností však člověk čerpá spíše obavu, že by se koaliční spolupráce soustředila na upevnění moci ODS a ČSSD, třeba prostřednictvím změny volebního zákona a dosazením svých lidí do nejrůznějších institucí a funkcí, které ač se to na první pohled nezdá, mohou výrazným způsobem ovlivňovat chod státu.

Samozřejmě vytvoření velké koalice může zkomplikovat fakt, že po úspěchu v podzimních volbách by se občanští demokraté těžko zbavovali svého předsedy. A lze si jen obtížně představit, že by Mirek Topolánek přivedl ODS do koalice s ČSSD. Rovněž sociální demokraté nemohou kvůli spolupráci s komunisty rozehrát naplno námluvy s demokraty občanskými. Z toho všeho je zřejmé, že ani další fáze povolebního vyjednávání o nové vládě nebude jednoduchá. Přesto se, pro mnohé možná paradoxně, jeví méně schůdnější ta cesta, která by měla zemi dovést k předčasným volbám.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .