Dostali jsme první euro z Bruselu

Doprava se měla pomocí tak velkých peněz přiblížit úrovni západní Evropy a stejně tak kvalita vodních toků, protože se vybudují nové kanalizace a čističky. Konečně měly v Česku vyrůst výzkumné instituce na světové úrovni, plánovaly se rozsáhlé revitalizace starých průmyslových zón zbylých po těžkém průmyslu komunistické éry. Česko se zkrátka mělo úplně změnit.

Uplynuly skoro tři roky a do Bruselu zamířila první žádost o proplacení hotových projektů. Evropská komise by měla poslat jeden a půl miliardy, což nejsou při pohledu na celý osmisetmiliardový balík velké peníze, ale všichni to berou jako významný úspěch.

Dostaneme tedy zatím jen prvních pár eur, ale zato jsme se hodně dozvěděli.

Leccos nového víme o legendární bruselské byrokracii. Je tak důkladná, anebo tak přebujelá, že jednání s jejími zástupci běží tři roky bez hmatatelného výsledku.

Při pohledu na unijní statistiku je přitom vidět, že Česko není v čerpání o nic horší, než průměr členských zemí. Chyba tedy nemusí být v nás. Je to složitý systém, který předpokládá, že zájemce o evropskou dotaci podá projekt na český úřad, kterým může být ministerstvo, anebo kraj. Ten dotaci schválí, žadatel projekt uskuteční a požádá o proplacení. Příslušný český úřad projekt proplatí a pak prostřednictvím ministerstva financí požádá Evropskou komisi o stejnou částku.

Není to zkrátka jednoduché. I když se tedy začaly uskutečňovat projekty za 200 miliard, proplaceno jich bylo jen za 40 miliard a jak už bylo výše řečeno, do Bruselu zamířila zatím žádost o jeden a půl miliardy. Logicky vzniká otázka, k čemu je veškerá byrokracie. Druhá otázka zní, jestli jsme blíže splnění svého cíle, stát se rovnocenným partnerem západní Evropě, což se koneckonců pozná na kvalitní infrastruktuře v dopravě, ekologii a výzkumu.

Odpovědět se dá na obě otázky najednou. Veškerá byrokracie je tady od toho, aby se plán na modernizaci země opravdu naplnil. Bruselští úředníci dohlížejí, aby se čeští kolegové a investoři jednotlivých projektů drželi zadání a dosáhli zadaného cíle.

Těžko hodnotit, jestli to ti z Bruselu dělají dobře. V každém případě výsledky nejsou v dohledu a to musí mít nějako příčinu, přesněji řečeno příčiny. Některé z nich se ovšem mohou hledat také u nás doma. Třeba to celé děláme špatně a Bruselští se nás snaží donutit, abychom se drželi zadání. Tím vzniká časová ztráta.

Něco na tom nepochybně bude. Je známý případ centrálního monitorovacího systému, který má evidovat postup evropských investic. Rok se ovšem muselo řešit, jak může monitorovací systém fungovat, když ho někdejší ministr přidělil bez výběrového řízení svému kamarádovi. K takovému chování mají v Bruselu větší výhrady, než v Praze.

Další komplikací je počet úřadů, které chtějí evropské peníze rozdělovat. Celkem jich je sedmnáct, v tom devět regionálních institucí a zbytek jsou ministerstva. Úředníci si zkrátka chtějí sáhnout na peníze a o to je obtížnější systém koordinovat.

Tento úkol nakonec připadá na Brusel, protože za Česko má koordinaci na starost ministr pro místní rozvoj, ten však nemá pravomoc, aby u kolegů či hejtmanů cokoli vynucoval.

Je to prostě portrét české byrokracie, která ráda rozděluje peníze, aniž by to mělo jakýkoli smysl a aniž by za to někdo nesl odpovědnost. Evropská komise však nějaký výsledek vyžaduje.

Zdejší úřady mají ještě jednu vlastnost, dokážou totiž využívat rozpočtové páky. K vytvoření takového nástroje jsou evropské dotace obzvlášť vhodné. Stačí napsat do příjmů evropskou dotaci a o stejnou částku zvýšit výdaje. Peníze se pak v rozpočtovém roce utratí, a pokud se nic nevyčerpá - jako že se nečerpá - tak prostě vyroste rozpočtový schodek, což příslušnému ministrovi nevadí.

Nehledě k argumentu, že se evropské dotace spolufinancují. Nejméně patnáct procent musí jít z českého rozpočtu. To jsou další peníze, na které mají příslušná ministerstva i kraje nárok. A pokud je někdo šikovný jako třeba ministr dopravy, tak spolufinancuje stavby klidně polovinou celkové částky. Státní pokladna mu to musí doplatit, aby se nepřišlo o evropskou dotaci.

Právě případ dopravních dotací je zvlášť varovný. Neexistuje vize, jak bude vypadat síť dálnic, až se peníze vyčerpají. Budují se jednotlivé úseky dálnic a zřejmě se nedokončí žádný významný dopravní tah. Ještě hůř je na tom podpora výzkumu, protože právě v tomto případě existuje vážné riziko, že se peníze nepodaří čerpat. Prozatím se všechny termíny odložily o rok.

Naproti tomu ekologické dotace nemají vážný problém. Zůstává otázka, jaké bude Česko, až zmíněných osm set miliard vyčerpá. V Česku se na ni zatím nikdo nesnaží odpovědět, jde jen o to, jak o peníze nepřijít.

Nejde vyloučit, že se o výsledky své dotační politiky starají v Bruselu, proto asi bude nutné ptát se právě tam.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .