Dospívající ztratili během covidu důvěru v budoucnost. Potřebují čas, ne tlak na výsledky, míní psychiatr Pöthe

Jednou z příčin může být i nedostatek odborníků. „Financování psychiatrické péče je postavené na hlavu. Dáváme hodně peněz do ústavních zařízení a velmi málo do prevence.“

Čtěte také

Covid nám vzal to nejdůležitější – čas, popisuje čerstvý maturant

Někteří odborníci zhoršení psychického stavu dětí dávají za vinu sociálním sítím. Pöthe ale jako problematickou vnímá spíše sociální izolace.

„Byla to sabotáž na životech zejména dospívajících dětí. Mnohé z toho, co ony považovaly za životně důležité, co jim regulovalo emoce, opakovaně zmizelo. A následky budou zřejmě dlouhodobé.“

Od dětství se ve škole a různými aktivitami cílevědomě připravovali a najednou to ztratili, dokonce opakovaně.
Peter Pöthe

Sociální sítě naopak Pöthe vnímá jako nejlepší možný kontakt ve chvíli, kdy s někým nelze komunikovat jinak.

„Na druhou stranu tam ale hrozí nebezpečí úniku z vnější do virtuální vnitřní reality. Začnu přikládat větší váhu virtuálním zážitkům, což může mít negativní vliv na to, jak se potom běžně chovám nebo jak zacházím se stresem v běžných životních situacích.“

Je potřeba dát dítěti čas

Došlo u nich podle něj k otřesení v jejich identitě a ke ztrátě důvěry v budoucnost. Pöthe ale upozorňuje, že dospívající se potřebuje na něco těšit a mít plán do budoucna, na který by se chystal.

Čtěte také

Má jen špatnou náladu? Deprese u dětí a dospívajících jsou po covidu častější. Jaké mají projevy? A kdy zavolat psychologa?

„Od dětství se ve škole a různými aktivitami cílevědomě připravovali a najednou to ztratili, dokonce opakovaně. A spousta z nich se k tomu už nevrátila.“

„Ztratili sociální vztahy, na kterých jim, díky tomu, že dospívají, záleží víc než na vztazích s rodiči… To je naprosto zásadní. Vrstevníci jsou totiž součástí identity dospívajícího a zároveň jsou někým, s kým můžou sdílet své emoce. Proto taky sociální sítě nabyly takové důležitosti, protože zde byla potřeba být s někým v kontaktu.“

Děti se měly vrátit do školy s tím, že se bude nejdříve mluvit o tom, co zažívaly.
Peter Pöthe

Často tak prý došlo k narušení takových vztahů. „A ty s rodiči byly naopak více napjaté, protože i oni dostávali děti pod tlak.“

Další chybou podle něj bylo, že se děti ve školách velmi rychle vrátily k náročnému tempu, i přestože se na to upozorňovalo jako na nevhodné.

„Děti se měly vrátit do školy s tím, že se bude nejdříve mluvit o tom, co zažívaly. Ale ony se poměrně rychle vrátily k drilu ještě s tím, že musely dohánět to, co zameškaly v lockdownu. Takže mnohé z nich si nevydechly ani koncem tohoto školního roku.“

Čtěte také

Děti nepotřebují vědět úplně všechno. Nezahlcujte je, nabádá rodiče dětský psycholog Mertin

I rodiče mohou často cítit úzkost, „že děti ten výpadek nedoběhnou. O to víc jsou netrpěliví a obávají se, že to dítě zaostane oproti ostatním.“

Pöthe v tomto případě doporučuje na děti nespěchat, aby tím jen nevytvářeli zbytečný tlak, který je na dítě už tak vyvíjen z mnoha stran. „Je potřeba dát tomu dítěti čas, mluvit s ním o tom, jaké máme pocity, obavy, jaké má to dítě pocity, vést s ním dialog a zajímat se nejenom o to, jestli dělá něco dobře nebo špatně, ale proč to dělá, co ho na tom baví.“

Poslechněte si celé Interview Plus Jana Bumby.