Domy na půl cesty? Řešení pro mladé opouštějící ústavní výchovu

Mladí lidé, kteří zažívali ústavní péči, měli ve svém dosavadním životě minimálně šancí postarat se o sebe sami. V osmnácti letech se mají naráz postavit na vlastní nohy. Na jedné straně jde o lidi, kteří nemají standardní rodinné vazby, na druhé straně jsou ale zvyklí na to, že se všechno děje ve skupině lidí. A najednou jsou sami.

Mnoha z nich se nepodaří opuštění dětského domova nebo výchovného ústavu ustát, takže z celospolečenského hlediska představují jistý druh ohrožení – je mezi nimi vysoká kriminalita, mnohdy zneužívání návykových látek a také častý výskyt bezdomovectví.

Jak z toho ven?

Existuje snaha Ministerstva práce a sociálních věcí reformovat péči o ohrožené děti tak, aby v ústavech končilo dětí co nejméně a aby mohly zažít rodinné prostředí alespoň třeba v náhradních rodinách.

Časopis Ošetřovatelská péče každoročně pořádá soutěže o nejlepšího poskytovatele sociálních služeb v Česku. Cenu kvality v sociální péči 2013 v kategorii Cena sympatie převzala vedoucí Domu na půl cesty Bc. Iveta Blehová.|foto: Centrum J. J. Pestalozziho

Ministerstvo ale reformu – celkem logicky – začíná od nejmenších dětí, takže ještě dlouho budou dětské domovy a výchovné ústavy plné.

Jednou z možností je mladé lidi aktivně a intenzivně připravovat na to, že domov budou muset opustit, anebo je tu možnost využít služeb domů na půli cesty. Tyto služby ale v současné době rozhodně nejsou dostupné pro všechny, kdo by je potřebovali.

Mladí lidé, kteří v osmnácti letech opouštějí ústavní výchovu, narážejí hned na několik urgentních problémů. Podle Jany Merunkové z neziskové organizace Your Chance je to hlavně najít zaměstnání, bydlení a také naučit se zacházet s penězi.