Domov seniorů v Krabčicích. Žije se tam s úctou a respektem
Domov pro seniory, který zřizuje Diakonie Českobratrské církve evangelické, sídlí v Krabčicích nedaleko hory Říp a Roudnice nad Labem. Před týdnem oslavili 150 let od založení diakonické práce.
Na začátku tu byla zařízení vzdělávací a na Domov pro seniory se Krabčice proměnily v roce 1952. Po 6 letech byl domov znárodněn a církvi byl vrácen v roce 1991. Kam se za těch 23 let dostal?
V takzvaném ateliéru tráví senioři dopoledne tvůrčí činností při výrobě nejrůznějších předmětů. „Nikdy mě nenapadlo, že bych to mohla dělat. Že by mě to mohlo tak ukrutně bavit,“ říká obyvatelka domova u keramiky. „To je relax, něco ohromného. To si nedovedete představit, jak nás to baví všechny.“
Péči v domově si pochvaluje. „I moje děti jsou spokojené, že mě tady umístily a že to funguje. Ony by se o mě v Praze nemohly starat. Já potřebuju celodenní péči.“ Domov v Krabčicích našla její dcera na internetu.
Domov pro seniory v Krabčicích řídí Aleš Gabrysz. „Jsme poskytovatelem sociální služby, který se zaměřuje na péči o seniory. Domov má podle nového zákona o sociálních službách 2 služby. Kapacitu 114 míst. Ty 2 služby jsou napůl rozdělené, to znamená, že každá služba má 57 klientů, 57 uživatelů.“
Oddělení se jmenují Vážky
Domov se na 5 specializovaných odděleních soustředí na péči o lidi s Alzheimerovou nemocí. „Označujeme ta oddělení Vážka, což je symbol České alzheimerovské společnosti.“
Proč zrovna Vážka? Je to symbol, který poletuje nad hladinou, někdy je naopak na jednom místě, dokáže stát. Pak se zprudka rozletí a změní směr. Symbolika hmyzu je spojená s tím, jak se Alzheimerova nemoc projevuje.
„Ti lidé jsou dezorientovaní v čase. Obtížně si dokážou vybavit, jestli je den či noc, odpoledne, ráno. Taky jsou dezorientovaní v prostoru. Vážka jako symbol České alzheimerovské společnosti vyjadřuje charakteristiku nemoci.“
V roce 1996 bylo v Domově definováno, jak se o tyto nemocné lidi starat. Jejich potřeby jsou jiné, než těch, kteří jen zapomínají. Proto se v Domově rozhodli vybudovat první oddělení, kde chtěli provázet nemocné po celý den.
„Byli jsme spoluzakladateli České alzheimerovské společnosti. Ten koncept jsme dál rozvíjeli tak, že máme teď 5 Vážek, tedy oddělení. Jedna Vážka je alokovaná v rodinném domku, který je tím nejlepším způsobem, jak se o ty lidi starat. Inspirovali jsme se zkušeností Diakonií v Německu.“
Uživatelé se podílejí na chodu domácnosti. Mohou, ale nemusí. Pomáhají s žehlením, prostíráním, mytím nádobí. „To je to nejlepší, co jsme mohli udělat. Všichni rodinní příslušníci říkají, že tam by chtěli, aby jejich rodiče mohli bydlet.“
Čím více bariér, omezení a řádů, tím míň by to byl domov. A tak se Domov snaží otevírat režim dne přirozenému prostředí. Ráno můžete vstát, kdy chcete. Oběd je od 11. do 13. hodiny.
Být aktivní je pilířem
„Když se lidi k nám stěhují, mají vybavení domácnosti, které si chtějí přenést, tak je limitem akorát rozměr pokoje. My jsme si přáli, aby tu lidi měli kus své domácnosti a aby toho bylo co nejvíc. Takže křesla, skříně, police s knihama, postel, to všechno je možné.“
Aktivizační část péče je jakýmsi pilířem. Snahou je aktivizovat lidi, vést domov tak, aby byl aktivním. „Dělat za lidi všechno, co by chtěli, a nenabídnout jim žádnou možnost se na něčem podílet, to by bylo špatně.“
Proto Domov nabízí společenské aktivity, vystoupení dětí nebo různých hvězd. Ukazuje se, že i to, co je nákladná věc, si nakonec na sebe vydělá. „Máme dvě výstavy za rok, kde se výrobky pokoušíme prodat. Vždycky je to tak, že si na sebe výrobky z prodeje vydělají.“
Oddělení Vážka 3 se v Domově podařilo nově adaptovat. Na oddělení jsou barevně rozlišené dveře, které významně usnadňují orientaci v prostoru. Praxe ukázala, že pro mnoho lidí je to právě ten orientační bod, který jim pomáhá nehledat svůj pokoj podle jmenovky, ale podle toho, jaká barva pokoji přísluší.
Systém Vážek je založený na tom, že v jedné skupině žije 11 lidí, o které se starají 2 pečovatelé. Život v malých skupinách, to je základ, na kterém je Domov založený.
A co by si ředitel Gabrysz přál? „Aby se naši zaměstnanci sžili s myšlenkou, že budujeme domov pro naše rodiče v sobě. Když to vychází z nás, a to z velké části tak je, je to nejlepší, co v domově máme. Protože to je cítit. Neděláme to pro anonymní populaci, ale pro někoho, kdo je nám blízký. Tady bydlí vždycky něčí rodič a ten si zasluhuje z naší strany úctu a respekt.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
