Domácí násilí? Bez vlastního přijetí, že jde o problém, se nezmění nic, shodují se psychologové
„To, že se chováme násilně k někomu, koho zároveň milujeme a s kým máme blízký vztah, je velmi těžké sousto, které nejde jen tak spolknout. Takže se v domácím násilí používají různé formy obrany, zároveň mají lidé tendenci násilí bagatelizovat a říkat, že na své chování mají právo,“ popisuje psycholog z brněnské organizace Spondea Martin Štýber.
„Zároveň existují lidé, kteří si uvědomují, že je jejich chování už za hranou. Ale například proto, že nezvládají emoce, může v nich růst vztek a pocity bezmoci. Častokrát to vůbec jen o vzteku, ale i o pocitech, jako je bezmoc, méněcennost, strach,“ doplňuje v debatě Vertikály.
Čtěte také
„A až ve chvíli, kdy partner dá ženě facku, nebo naopak partnerka, kdy poprvé udělá nějaký čin, který je pro něj za hranou, to je moment, kdy nás klienti vyhledají. Samozřejmě, že ne všichni,“ přidává psycholog.
Doplňuje, že pokud ale člověk se sebou nechce sám nic dělat, vnímá své chování jako správné, tak pak je na místě, aby zasáhla policie. „V takový moment je čas, aby zasáhli policisté, soudní složky a další.“
Vykázání je jen první krok
A psycholožka ze stejné brněnské organizace Spondea Martina Ježková přidává: „K tomu bych chtěla doplnit, že i ten moment vykázání, kteří policisté uplatní v rodině, může být okamžik, kdy dává společnost, sice zvnějšku, najevo, že se takto chovat nemůže.“
Čtěte také
„Navíc policisté už několik let dávají vykázaným osobám seznam organizací, které pracují s agresí a tyto organizace zas pak touží po legislativní změně. Tedy tak, aby poradenství vykázaným osobám, případně těm, kteří mají potíže se vztekem a agresí, bylo pro tyto osoby povinné,“ pokračuje psycholožka.
„A bylo by dobře, aby se podařila vnější motivace přeměnit i na vnitřní, tedy, aby takový člověk pak mohl vyhledat – už ale dobrovolně – další služby. Například v Rakousku je opravdu potřeba šest hodin konzultací povinně pro vykázané. A Rakušané říkají, že takto zachytí až 30 procent lidí, kteří následně vyhledají návazné terapeutické služby, takže s nimi mohou dál pracovat,“ doplňuje Ježková. A dodává: „Bez přijetí a akceptace není změna možná.“
Celou debatu Vertikály najdete v audiozáznamu, ptá se Karolina Antlová.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
