Dokáže také Kambodža posoudit svou minulost?

Na začátku byl syn chudých rolníků, který v Kambodži dostal příležitost dosáhnout nejen základního, ale dokonce pedagogického vzdělání. Ve stejné době v zemi získávalo vliv hnutí Rudých Khmerů. V jeho čele stáli relativně vzdělaní lidé, vůdci dokonce navštěvovali francouzská lycea. Jenže jejich hlavním myšlenkovým zdrojem se stal komunistický maoismus v podobě, kterou měl ještě, než v Pekingu Teng Siao-pching vyhlásil, že co se týče ekonomiky není důležité, zda je kočka černá, či bílá, ale zda dokáže chytat myši. Kambodžští komunisté vzali maoistické poučky vážně a možná ani netušili, že když prosazovali jejich vítězství ve své zemi, rozšiřovali v ní mocenský vliv Číny například na úkor sousedního, také komunistického Vietnamu, spojence neméně komunistického Sovětského svazu. Inu, i tyto režimy mezi sebou soupeřily.

Pod patronátem Pekingu dovedli Rudí Khmerové v Kambodži ideje maoistického komunismu ke zvrhlé dokonalosti. I když vůdcové nebyli negramotní, jako první začali fyzicky likvidovat lidi s jakýmkoli vzděláním a po nich přišli na řadu obyvatelé měst prostě jen proto, že měli trochu širší rozhled a zkušenosti než venkované. Pro tuto likvidaci bylo třeba najít vhodné vykonavatele. "Soudruh Duch", vlastním jménem Kang Kek Ieu, se pro tyto účely ukázal jako ideální typ.

Už za svých studií na Pedagogickém institutu potkal Soan Sanna, svého pozdějšího mentora a co je důležitější, jednoho z vrcholných představitelů Rudých Khmerů. Ve vztahu vůči němu Kang Kek Ieu potvrdil svou charakteristiku ze školních let, která o něm říkala, že je to "dobrý žák, který své vyučující obdivuje a zároveň se jich obává." Tato věta dostane zlověstnou příchuť až po konstatování, že v phompenhskou věznicí prošlo na dvacet tisíc lidí, z nichž přes dvanáct tisíc bylo identifikováno jako oběti mučení a poprav. Až dosud je známo pouze čtrnáct přeživších. Mezi nimi jsou i bývalí dozorci, ze kterých stali vězni třeba proto, že oběti jejich mučení zemřely dříve, než se z nich podařilo vynutit přiznání. Výsledek procesu se "soudruhem Duchem" může být nanejvýš důležitý. "Je chybějícím článkem mezi masovými zločiny a vůdci Rudých Khmerů. Jestli někdo může popsat, jak fungoval režim rudých Khmerů, tak je to on," napsal autor Kangova životopisu Arnaud Dubus. Ve všech ohledech spolehlivý Kang Kek Ieu nebyl jen výkonným nástrojem vyšinuté maoistické ideologie. Byl svého druhu i obětí. Ve svých pozdějších výpovědích prohlásil, že neměl jinou volbu, protože kdyby utekl, znamenalo by to smrt pro něj i pro celou jeho rodinu. Rudým Khmerům sloužil až do jejich pádu počátkem roku 1979, kdy je svrhla vietnamská invaze. Jiní byli o něco prozíravější. Patřil k nim i nynější kambodžský premiér Hun Sen, který v roce 1975 obsazoval letiště u hlavního města. Minulost mnohých nynějších vysokých vládních činitelů je důvodem, proč je tolik spekulací, že si dnešní režim nepřeje, aby po procesu se "soudruhem Duchem přišel už jen jediný soud se čtveřicí někdejších prominentů poraženého režimu. Nasvědčují tomu i komplikace, které provázejí ustavení tribunálu složeného ze zástupců místní i mezinárodní justice. Jen dohady o pravidlech, kterými se nyní řídí, trvaly několik let. Odhalení celého systému by nemuselo být příjemné jen těm, kteří sloužili minulému režimu, ale i Číně. Ani dnes, po dlouhých třiceti letech, Peking nestojí o to, aby se prokázalo, že do poslední chvíle držel ochrannou ruku nad režimem, který během čtyř let cíleně a systematicky zlikvidoval jeden milión a sedm set tisíc Kambodžanů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .