Dojná kráva zvaná zdravotnictví
Může tzv. neviditelná síla trhu srovnat nepořádky našeho zdravotnictví? Slýchávám, že ano. Jenže spontánní autoregulace trhu souhrou nabídky a poptávky nepůsobí pokaždé stejně. Nemáte-li na komfort, odřeknete si ho. Nekoupíte slušivý oblek, ani lyžařskou výstroj dětem a po tuhém vnitřním boji se přestěhujete do horšího bytu.
Máte-li smrtelnou chorobu, proti níž není léku, nakonec se s tím smíříte. - Selhávají-li vám ledviny, a vy víte, že existuje dialýza, toužíte-li marně po mateřství a víte, že existuje asistovaná reprodukce, máte-li rakovinu a víte, že existují drahá cytostatika, nesmíříte se se svým stavem a věnujete všechny síly a všechny prostředky, abyste ho změnili.
Ještě před 50 lety to bylo jiné, ale dnes může zdravotnictví přivést k bankrotu i tu nejzámožnější zemi. Rostoucí vymoženosti medicíny jsou totiž příliš nákladné. Představme si vývojové oddělení podniku, kde se vytvářejí stále nové (a jistě užitečné) prototypy, jejichž sériovou výrobu však nelze zahájit. Nikdo ji nezaplatí. Obávám se, že se s tím nedá nic dělat.
Navíc je tu další potíž. Posloužím si příkladem odjinud. Prý se v Praze beznadějně ztrácí až třetina pitné vody. Mohou za to defektní rozvody včetně klozetových splachovadel. S tím by se snad něco dělat dalo. - I zdravotnictví se podobá potrubí, jehož netěsnícími spoji, prasklinami i záměrně navrtanými otvory se ztrácí spousta vody. Čtvrtina? Třetina? Nedovedu odhadnout.
Příčiny? Mám-li uvést jejich společného jmenovatele, bude to znít nezvykle. Je to vzájemné odcizení jedince a společnosti, občana a institucí, jehož důsledkem je parazitní chování jedné strany kontra těžkopádnost a zabedněnost druhé. Dnešní člověk žije ve světě, který vnímá jako nikoli přátelský, o jehož perspektivě má pochybnost, a proto volí strategii "zachraň se, kdo můžeš". Nejde jen o zdravotnictví. Nezapírejme si, že celá moderní civilizace je v krizi a žije na dluh. Platí to nejen o postkomunistických zemích. I ve spořádaném Německu stoupá hospodářská kriminalita, na níž se významně podílejí drobné delikty zaměstnanců, "rozkrádačky", řekli bychom. I ve Spojených státech se renomované firmy uchylují k účetním podvodům, což dříve nebylo. Ale zpět k tématu.
Přirovnal jsem zdravotnictví k neutěsněnému potrubí. Kudy prosakují jeho penězovody? - Tak třeba nemocnice. Je jich moc, jsou blízko sebe. To se nedá udržet. Jak předejít zrušení? Jak to dělá betonářská lobby. Dálnici, jejíž průběh není schválen, staví takovým směrem, že je pak nemožné v tom nepokračovat. Je to "stavění před hotovou věc". Vybavit ohroženou nemocnici nákladnou technologií. Nikdo pak nebude mít to srdce ji zrušit. Drahé přístroje budou zpola nevyužité. Nevadí.
Nebo ambulantní lékaři. I těch je hodně a mají co dělat, aby se udrželi. Vykazují výkony. Provedené i neprovedené. Zatěžují pojišťovny. Těm bez viny se omlouvám. Výjimečně lze vykázat i "mrtvé duše".
Také občané, čili pacienti. Odmítají spoluúčast. Nechtějí platit ani to, co je součástí jejich každodennosti, např. stravu. Když je třeba, "hodí se marod". Opět se omlouvám těm, kdo tak nečiní.
Mohl bych uvést strategii farmaceutických koncernů, včetně jejich snahy lékaře si zavázat, tedy korumpovat. Mohl bych mluvit o pojišťovnictví. Tam je to asi nejsložitější.
I když zdravotnictví připomíná ubohou dojnou krávu, lze v něm podnikat. Resort tohoto typu totiž nelze nechat padnout. I kdyby chátral, vždy se tam budou (lidově řečeno) otáčet velké peníze. A to je velká příležitost pro podnikání vůbec. Nejen ve zdravotnictví. Být u toho, tam, kde se rozhoduje o finančních tocích. Zřídit si skrytou drenáž, kudy poteče něco pro mě, pro nás. Tak jako pirátský elektrický přípoj.
Nu, a o tu podvyživenu dojnou krávu se vede boj. Promítá se i do případného reformního úsilí. Ať s ním začnete kdekoli, vždy se ozve nějaká ohrožená skupina. Začnete-li na celé čáře, ozvou se všechny. Pak reforma končí. - Je to složité. Ale je dobré to vědět.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.