Dohoda o zadržování migrantů v Turecku skončí v den, když se Erdogan rozhodne, tvrdí politolog Hokovský

22. srpen 2018

Země se propadá do ekonomické krize a z Ankary je slyšet ostrá rétorika. Jsou Turci ještě spojenci, nebo už nepřátelé? Tahá Evropská unie za kratší provaz v otázce zadržování migrantů na cestě do Evropy?    

Za současnou velkou ekonomickou krizi v zemi může podle odborníků současná politika prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, ale i srpnové zvýšení cel na některé výrobky ze strany Spojených státu amerických. Turecká lira tak od začátku roku oslabila vůči dolaru dokonce o 40 %.

Bohužel už se o Turecku nedá tvrdit, že je evropským spojencem. Přitom je členem NATO a zájemcem o vstup do EU. Představuje ale hrozbu, přitom se s ním musíme snažit vycházet.
Radko Hokovský, politolog

Turecko je na Evropu stále nesmírně připoutáno, státy EU jsou tam největšími investory. Nedomnívám se tak, že by bylo nějakou velkou hrozbou.

Tomáš Laně, bývalý velvyslanec ČR v Turecku a Jordánsku

Agresivní rétorika je pouhá obrana

Podle bývalého diplomata Tomáše Laněho se dokonce v současné ekonomické krizi Spojené státy vs. Turecko už Němci vyjádřili v tom smyslu, že je jim potřeba pomoci a nenechat je padnout. „Turci to vzali jako vstřícný krok a budou se pravděpodobně snažit své vztahy s Evropou zlepšit.“

Erdogan si bude moci řídit stát jako firmu, říká novinářka Tereza Engelová

Turecké parlamentní a prezidentské volby dopadly tak, jak doufal Racep Tayyip Erdogan a jak se obávala opozice

Turecko po volebním vítězství prezidenta Erdogana vstupuje do prezidentského systému. Podle novinářky a odbornice na Turecko Terezy Engelové opozice nedokázala přesvědčit větší část Turků o tom, že by byla schopná vládnout. Jaké změny čeká Turecko? A stane se Erdogan diktátorem?

Co pak ale Laně říká na turecké expanzivní snahy směrem k okolním zemím? „Nejzranitelnější vůči nátlakům prezidenta Erdogana jsou balkánské státy, které turecká vláda považuje za předmostí Evropy. Takže ohroženo je Kosovo, částečně Albánie ale zejména Bosna. O ni ale Turecko soupeří jak s EU, tak se Saúdskou Arábii,“ připomíná Laně.

Erdoganovu agresivní rétoriku pak bývalý velvyslanec Česka v Turecku a Jordánsku považuje za obranu. „Už v nedávných předčasných volbách přece opozice tvrdila, že prezidentovi jde hlavně o zhoršující se ekonomickou situaci země. A měli pravdu, což ale Erdogan nikdy nepřizná. Navíc když tam dnes zbylo jen několik málo médií, která jsou schopna situaci řádně reflektovat. Ostatní mluví o zahraničním spiknutí. Prezident se ale nebude ohlížet na nikoho.“

Jde mu prý hlavně o ohlídání Kurdů a zajímá se o Irák. „Sýrie a Irák tak v jistém nebezpečí určitě jsou, ale i tam s ním navíc soupeří Washington a Moskva. Obě velmoci se budou snažit držet Ergonana na uzdě. Mají na to i své páky,“ myslí si Laně.

Erdoganovým úhlavním nepřítelem jsou peníze

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan před týdnem prohlásil, že nikdy nedovolí vznik kurdského státu u jižních hranic Turecka

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan je vůči pokračujícímu pádu liry bezmocný. Tvrdí to alespoň text německého deníku Süddeutsche Zeitung. Jeho autor Ulrich Schäfer zároveň píše, že se šéf Bílého domu Donald Trump zachoval pošetile, když Erdoganovi poskytl záminku, aby mohl vinu svalovat na země Západu.

Turecko je přitom stále členem NATO. „Musíte se podívat do historie, jak se vůbec členskou zemí stalo. Přijati byli ve chvíli, kdy Západ čelil přímé sovětské hrozbě, a tak se stali neuralgickým bodem odvěké ruské rozpínavosti. Jejich členství rozhodně nevycházelo z nějakého plánovaného rozvoje evropských hodnot.“

Turci dnes mají ale další eso ve hře, když drží hráz nad nekontrolovanou migrací do Evropy. „Erdogan ale EU potřebuje hospodářky a navíc jeho vlastní a vnitřní politika využívá i Syřany, které zadržuje na svém území. Část z nich, kterým dal občanství, mu zřejmě pomohla vyhrát poslední volby.“

Nedávno začal Erdogan mluvit i o svém plánu návratu syrských migrantů do země původu. „Ne z nějakých humanitárních důvodů, ale protože chce Sýrii sám ovládnout. Takže teď operuje kartou syrských uprchlíků, kterou ale míří opačným směrem, než je Evropa,“ domnívá se Laně.

Válka s Tureckem? 

Předseda správní rady think-tanku Evropské hodnoty Radko Hokovský připomněl, že migrační dohoda s Tureckem je pouhé prohlášení, nic víc. „Je tak naprosto nevymahatelné a dodržováno bude jen tak dlouho, jak si bude prezident Ergogan přát. Je vlastně s podivem, že funguje, ale taky za to dostává velké peníze. Když se rozhodne, že chce na EU zatlačit, tak ta pomyslná stavidla otevře. Je to zcela v jeho rukou,“ myslí si politolog.

Thomas Kulidakis: S pomocí Západu zrodil se sultán Erdogan

Recep Tayyip Erdogan oslavuje vítězství v prezidentských volbách

Recep Tayyip Erdogan se v roce 1994 stal starostou tureckého města Istanbul. Málokoho by tehdy napadlo, že za necelé čtvrt století se z šéfa města stane politik disponující mocí, která se téměř rovná moci osmanských sultánů. V jeho dráze mu pomohly také západní velmoci. Jejich kritika staronového tureckého prezidenta zavání tedy pokrytectvím.

„Turecko jistě je hrozbou, ale nejsme v situaci, že bychom s ním měli bojovat v nějaké přímé vojenské konfrontaci. Do budoucna se to ale může vyhrotit.“ Hokovský taky tvrdí, že Erdoganovo členství v NATO neznamená garanci čehokoli.

„Protože jeho členství v NATO, nebo snaha o přijetí do EU, nijak neovlivňuje chování vůči ostatním spojencům. Říká se, že ho můžeme svázat prostřednictvím organizací a procesů, ve kterých je Turecko zapojeno. Posledních 20 let ukazuje, že žádné podobné páky nefungují. Turci se chovají agresivně, a to vždy jen tak, jak se sami rozhodnou. Bez ohledu na zájmy partnerů,“ dodává.

Další zatím nezodpovězenou otázkou je turecká snaha o vstup do EU. „Dnes už opravdu nikdo ani neuvažuje, že by přístupové rozhovory měly skončit vstupem Erdogana do EU. Je to jedno velké pokrytectví, které je z ryze pragmatických důvodů těžké rozkrýt. Je vlastně veřejným tajemstvím, že přístupové rozhovory nepokračují a ani nebudou,“ dodává Radko Hokovský.    

Související