Dogma o prospěšnosti volného obchodu dostává trhliny

Zdá se, že takový přístup se v současnosti mění, myslí si ekonomický novinář Wolfgang Kessler ve švýcarském deníku Neue Zürcher Zeitung.

Čtěte také

Globalismus sice vede k vyššímu růstu, ale případné krize se pak šíří rychleji, vysvětluje ekonomka

Čtěte také

Černobílé vidění světa je snaha o to, zjednodušit si v něm orientaci, říká amerikanista Kozák

Když odhlédneme od ochranářské politiky amerického prezidenta Donalda Trumpa, většina expertů i politiků zpravidla propaguje co možná nejvolnější podmínky pro světový obchod. Zaznívá teze, že pokud každá země může rovně prosazovat své obchodní zájmy, bude to znamenat i to nejlepší pro celý globální trh. Ekologické důsledky však tento přístup pomíjí.

Světový obchod přitom podle Kesslera stojí za změnami klimatu a ničí životní prostřední. Právě ohled na klima a přírodu jako takovou však hrál jen malou roli při vzniku důležitých obchodních dohod nebo v činnosti Světové obchodní organizace (WTO).

Už v roce 2014 přitom Konference OSN o obchodu a rozvoji zveřejnila studii, podle které mezinárodní přeprava zboží může za téměř čtvrtinu všech vyprodukovaných emisí. Důležitým zdrojem jsou hlavně lodní nebo letecká doprava. Podle údajů Evropské unie vypouští právě letadla a lodě asi devět procent světové produkce oxidu uhličitého.

Unie upozornila také na to, že pokud světový obchod poroste současným tempem, zvýší se do roku 2030 podíl z přepravy zboží až na 30 procent celosvětového objemu těchto emisí. Samostatnou kapitolu přitom představují kontejnerové lodě a tankery, které ke svému pohonu využívají méně kvalitní naftu než jiné dopravní prostředky.

Ke znečistění navíc přispívají vypouštěním nebezpečného oxidu siřičitého. Podle výzkumu Svazu na ochranu přírody Německa největších patnáct nákladních lodí světa může za produkci takového množství oxidu siřičitého jako 750 milionů automobilů.

Zápory levného zboží

Za největší ekologické problémy přitom v pohledu novináře Kesslera může zdánlivě největší výhoda volného světového obchodu, kdy profitují ti, kdo své zboží nabízejí nejlevněji. Takoví producenti ovšem výrobky prodávají levně hlavně proto, že se nestarají o ochranu životního prostředí.

Čtěte také

Snižovat znečištění ovzduší se vyplatí, vzroste totiž produktivita, tvrdí komentátor Financial Times

Také mnozí evropští producenti stěhují své továrny do zemí, kde se ochraně životního prostředí nevěnuje taková pozornost. Odborníci OSN v tomto ohledu kritizují například německé podnikatele, kteří vypouštějí 42 procent emisí oxidu uhličitého mimo Spolkovou republiku.

Jak malou roli hraje ochrana klimatu ve světovém obchodu, ukazuje třeba obchodní dohoda mezi Evropskou unií a obchodním blokem jihoamerických států Mercosur. V rámci této smlouvy se Brusel dohodl s Brazílií, Argentinou, Paraguayí a Uruguayí na nižších tarifech při dovozu evropských aut a průmyslových výrobků.

Na oplátku Unie ze zmíněných zemí bude dovážet více hovězího a drůbežího masa, cukrové řepy a sóji. Ovšem s vážnými ekologickými důsledky. Pěstování sóji a chov skotu jsou totiž zodpovědné za odlesňování Amazonského pralesa. Obě strany ale místo Amazonie dávají přednost volnému obchodu, kritizuje Wolfgang Kessler.

Regulace je nutná

Debata o globálním klimatu a životním prostředí však podle tohoto novináře pomalu prostupuje také do obchodní politiky států. Vlády se například dohodly na zákazu používání těžkých ropných olejů pro pohon nákladních lodí. Opatření má začít platit na začátku příštího roku. Na ještě nižší emise lodní dopravy, ke kterým by vedlo její zahrnutí do obchodu s emisními povolenkami nebo zavedením daně na oxid uhličitý, se ale zatím čeká marně

Důležitá může být iniciativa Evropského parlamentu. Ten v červnu 2018 vyzval Evropskou komisi, aby během vyjednávání o mezinárodních obchodních a investičních dohodách brala v potaz klimatické změny a uzavírání smluv podmiňovala dosažením cílů Pařížské klimatické dohody.

Tento přístup chtějí podpořit francouzský prezident Emmanuel Macron a předsedkyně nastupující Evropské komise Ursula von der Leyenová. Ta dokonce obhajuje zvláštní daň, která by měla ochránit evropské producenty dodržující klimatické cíle před dovozem levných výrobků ze zemí, kde se do ochrany životního prostřední tolik neinvestuje. 

Zatím ale není vůbec jisté, jestli se podobné nápady nakonec prosadí. Každopádně je možné říct, že dogma o co nejméně svázaném mezinárodním obchodu dostává trhlinu. Můžeme tak přemýšlet o tom, jak nastavit klimaticky udržitelné hospodářství, podotýká Kessler.