Do tepláků

10. březen 2004

Premiér tehdejšího kabinetu, nyní důchodce na Vysočině Miloš Zeman, svému týmu říkal "vláda sebevrahů". Za jednu z priorit té vlády byla dlouho vydávána tzv. "Akce Čisté ruce", která měla vymýtit nepěkně rozvíjející se zvyk nakrást ve vysokých funkcích co nejvíce a ještě to vydávat za veřejnosti prospěšnou službu.

Doslova a do písmene se Zemanův opis pro jeho kabinet nevyplnil, ani "Čisté ruce" se nějak nevydařily, nicméně jistý posun směrem ke spravedlnosti, na kterém ovšem tehdejší vláda nemá aktivní podíl, možno zaznamenat.

Středočeský krajský soud ve středu poslal někdejšího ministra financí Zemanovy vlády Iva Svobodu na pět let do vězení za sérii hospodářských trestných činů, kterých se dopustil se svou tehdejší poradkyní Barborou Snopkovou v době, kdy byli společně ve vedení mělnické firky Liberta, vyrábějící dětské kočárky. Barbora Snopková dostala za svůj podíl v této kauze trest ještě o půl roku delší.

Je to informace zcela průlomová, neboť Ivo Svoboda se tím stal od listopadu 1989 vůbec prvním členem vlády, jehož mimovládní aktivity byly ohodnoceny vězeňským trestem. Vinným byl uznán ze dvou trestných činů: z podvodu a ze zvýhodňování věřitele. Jeho společnice Snopková byla uznána vinnou, kromě již dvou jmenovaných činů, ještě z porušení povinnosti v řízení o konkursu. Oba dva byli navíc odsouzeni každý k pokutě ve výši jednoho miliónu korun. V případě, že by nezaplatili, pobudou ve vězení o osm měsíců déle.

Podle rozsudku si Svoboda se Snopkovou v roce 1996 vypůjčili od mělnické pobočky IPB zhruba šest miliónů korun, které měly posloužit na provoz firmy Liberta. Peníze však použili na splácení dluhů své soukromé firmy Omnia. Kromě toho - po vyhlášení konkurzu na firmu Liberta prodali její nemovitosti za 20 miliónů korun, ze kterých vyplatili jen některé věřitele. Snopková, v roli likvidátorky firmy Liberta nikdy nepředala správci konkurzní podstaty účetní knihy, což jí v konečném rozsudku vyneslo onen půlrok navíc.

Oba odsouzení, kteří vždy svou vinu popírali,se proti rozsudku odvolali, takže celou kauzu bude napříště projednávat pražský vrchní soud. Případ je vlastně banální, takových se jistě stala (a nejspíš i děje) celá řada. Někdo něco dělá podle svých vlastních pravidel, a poté se tváří překvapeně, když tomu počínání nějak nechce rozumět někdo další, v tomto případě - orgány činné v trestním řízení.

Bývalý sociálnědemokratický ministr financí a správce stranické pokladny Svoboda i jeho spolupracovnice Snopková nějak připouští, že převáděli peníze určené pro Libertu do své soukromé firmy. Jenže, tvrdí dál, ty peníze zase měly jít dál na rozvoj Liberty. Že se to nějak nepovedlo, že ty peníze svému účelu neposloužily a někam zmizely, to je nejspíš podle nich smůla, podle justičních orgánů pak ovšem trestný čin. Svobodovi se Snopkovou nijak nepomohla ani mezaliance s jednatelem slovenské firmy Rela Landsmanem, který měl původně potvrdit tvrzení odsouzených, že od nich převzal nějakých sedm miliónů korun, které měly sloužit na podnikatelské záměry na Slovensku, později však svou výpověď odvolal.Údajně proto, že Svoboda se Snopkovou nesplnili svou část slibu, že totiž pana jednatele svými kontakty a vlivem ochrání před slovenským podsvětím.

To je tklivá část historky, které ovšem soud neuvěřil. Pozitivnější část té historky je její konec. Totiž okolnost, že některé - řekněme - nestandardní postupy při podnikání dojdou svého přirozeného a spravedlivého ohodnocení u soudu nehledě na to, jak (dobově ohraničeno, leč přesto) vysoko postavených činitelů se týkají. Takto viděno, se kdysi rozjetá, neuskutečněná a pozapomenutá akce Čisté ruce pomalým obloukem vrací ke svým iniciátorům. Možná je těch rukou k pomytí ještě nějakých pár. Uvidíme.

autor: Martin Schulz
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu