Do pronajatého, nebo vlastního bytu? Čím je země bohatší, tím má větší podíl nájmů, uvádí expert Lux

Ačkoliv je vlastnické bydlení v Česku nejoblíbenějším typem, v části západní Evropy v něm mnohem větší část společnosti nežije. Zájem o nájemní bydlení stoupá i u nás.

Proč? Ekonomičtí experti našli paradoxní jev: „Čím je země bohatší, tím má větší podíl nájmů a nevlastního bydlení. Člověk by to očekával naopak. Je to do velké míry i z toho důvodu, že v bohatších zemích je nájemní bydlení plnohodnotnou alternativou vlastnickému bydlení,“ popisuje expert Lux.

Čtěte také

Má stát podporovat vlastnické bydlení? Ne, potřebujeme nájmy, soudí analytik Klusáček. Je to správná investice, tvrdí Hána z Deloitte

Například v Německu, Holandsku nebo skandinávských zemích je totiž pronájem vnímaný jako dostatečná jistota. „Lidé namísto toho, aby všechny svoje úspory a dluhy dali do jedné formy investice, tak je spíše rozloží a zajišťují se jiným způsobem třeba na důchod,“ vysvětluje.

Lux ale upozorňuje, že taková jistota v Česku není. „Nájem je u nás považovaný za nutnost na přechodnou dobu – jako něco, co patří k mládí, ke studentskému životu, který se nechce vázat a je trošku nezodpovědný, volný, svobodný,“ domnívá se.

Obava z nejistoty je přitom podle něj do určité míry racionální. Nájemní smlouvy se často uzavírají na rok, což do nestabilní situace staví nájemníka. Naopak pronajímatelé se bojí smlouvy prodlužovat na delší doby, jelikož pak nepůjdou snadno řešit možné konflikty s nájemníkem.

Řešení?

„Pomohlo by, kdyby se na obou stranách zvýšila jistota. V jiných zemích je u nájemníka daleko vyšší. Někde se smlouvy smí uzavírat pouze na dobu neurčitou, třeba v Německu nebo Švýcarsku, kde je nájemní bydlení nejrozšířenější. A na dobu určitou jenom s výjimkami,“ dává příklad Lux.

Čtěte také

Ve Vídni vznikl mezigenerační projekt participativního bydlení. Může to být lék na bytovou krizi

A jaká je jistota na straně poskytovatele bydlení? „Pokud nájemník vážným způsobem poruší nájemní smlouvu, tak dochází k exekuci v řádu týdnů, maximálně měsíců. Nečeká se rozhodně jeden rok,“ doplňuje a podotýká, že takovou představu by měl i o českém legislativním řešením.

„Přál bych si, aby se za dvacet let lidé mohli sami svobodně rozhodnout, ať už jsou příjmově slabší, nebo silnější, jestli zůstanou žít celý život v nájmu a veškeré úspory zacílí jinam, anebo je budou investovat do cihel,“ míní Lux.

Další podmínkou pro něj je i sociálně dostupné bydlení, jelikož narůstá počet lidí v bytové nouzi. „Jako vyspělá společnost bychom měli říct, že každý má minimální standard bydlení. Je to i základní lidská potřeba a lidské právo,“ uzavírá.

Proč je v Česku krize finanční dostupnosti bydlení? Jak by mohl pomáhat stát? A jak moc situaci ovlivňuje stavebnictví? Poslechněte si celý pořad, který moderuje Renana Kropáčková.