Divocí koně jsou v Česku už šest let. Lokality díky nim rozkvetly a jsou pestřejší, chválí biolog

30. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Exmoorští poníci v Česku

V lednu 2015 přijelo do rezervace ve středočeských Milovicích první stádo divokých koní. Exmoorští pony na první pohled zaujmou podsaditým tělem a hustou srstí. „Mají prehistorický vzhled, který odpovídá malbám z Altamiry,“ vysvětluje poradkyně chovu a ponyinspektorka Kateřina Šandlová. Altamira je jeskyně v Kantábrii v severním Španělsku, ve které vědci našli množství pravěkých maleb. Jedna z nich zachycuje právě i podobu původních divokých koní.

„Toto plemeno je jen minimálně prokřížené s dalšími plemeny. Díky tomu jsou geneticky velice primitivní,” přibližuje exmoorské pony Šandlová.

Poníci jsou zároveň přizpůsobení životu v tvrdých podmínkách. Mají tvrdá kopyta, která nepotřebují lidskou péči, a v zimě jim roste hustá srst chránící před mrazem. Zároveň dokáží spásat i vegetaci, které se jiní koně spíše vyhýbají.

Ochrana přírody ničením

K divokých koním se postupem času přidali i zubři a zpětně vyšlechtění pratuři. Kromě Milovic pak velké kopytníky najdeme v Podyjí nebo v meandrech Lužnice.

Čtěte také

Česká krajina dnes provozuje dvě rezervace a na dalších sedmi spolupracuje s dalšími ochranáři. Velcí kopytníci mají totiž na přírodu zvláštní vliv. Představují takzvaný disturbanční prvek, který narušuje vegetaci a půdní povrch. Díky tomu se mohou v rezervacích uchytit i druhy, které by jinak v souboji se silnějšími druhy neměly šanci.

Zároveň si díky kopytníkům rezervace zachovávají svůj otevřený ráz, který odpovídá původní středoevropské stepi.

Dříve pomáhala krajinu udržovat volně se pasoucí zvířata, ve 20. století pak často vojáci, kteří vegetaci narušovali při pojezdu těžké techniky nebo při střelbách. Z řady míst ale armáda odešla v 90. letech a otevřené pláně začaly zarůstat.

Zubr evropský v přírodní rezervaci v Milovicích

Čáru přes rozpočet udělali náletovým dřevinám a travám až kopytníci, které přivezla Česká krajina.

„Lokality díky nim rozkvetly a staly se pestřejšími. Už tam nejsou jednotvárné trávníky a neudržovaná buřeň, ale vytvořila se mozaika různě vysokých a různě hustých trávníků,“ popisuje změny spoluzakladatel České krajiny a biolog Miloslav Jirků.

Otevřený prostor velmi rychle obsadily druhy, které na ostatních místech v Česku najdeme už jen stěží, jako například ohrožený motýl modrásek hořcový nebo řada druhů včel.

Poslechněte si celou Naturu Plus Ondřeje Nováka.

autor: Ondřej Novák
Spustit audio

Související