Dětské oblečení není jen zmenšené dospělé. Batole má v pase totéž co sedmiletý, říká podnikatelka Plemlová
Petra Plemlová založila textilní firmu Unuodesign.cz v době, kdy ji a její děti opustil partner. „Já zkrátka musela uživit rodinu, to byl velký motor. Od začátku jsem musela být zisková. Mámy by pro své děti skákaly z mostu, takže řídit firmu není zas takové hrdinství,“ říká. Po sedmi letech má firma zhruba stovku zaměstnanců a obrat ve výši 130 milionů korun ročně. „Textilní průmysl bylo to jediné, co jsem mohla dělat v obýváku.“
Kvalitních švadlen je na trhu nedostatek, stýská si Plemlová. „Ženy, které si doma šijí, nejsou ty, které pracují v továrnách. To je opravdu náročná práce, která není kvůli přílivu levného zboží úplně dobře ceněná,“ přibližuje problémy svého oboru.
Čtěte také
„Zavřená jsou už snad všechna učiliště tohoto oboru. My získáváme nové zaměstnance tak, že sami rekvalifikujeme, sami je naučíme, anebo bereme skoro každého, koho šití trochu nadchlo.“
Plemlová spoléhá i na automatizaci: „Není to robotická ruka, ale naopak ta lidská. Když už potřetí za den dělá tu stejnou věc, tak je potřeba něco změnit. Na to je potřeba mít zaměstnance, kteří to vidí, kteří si sami řeknou mně nebo IT oddělení, kde chtějí pomoci.“
Od začátku jsem věděla, že musím šít takové oblečení, aby bylo jednoduché na ušití. Abych to zvládla já sama.
Petra Plemlová
Pomohlo jí také to, že své podnikání převezla z Prahy, kde žila, do Tábora. „Třeba plat jednoho pražského skladníka najednou stačil na dva a půl,“ vzpomíná Plemlová.
„Od začátku jsem věděla, že musím šít takové oblečení, aby bylo jednoduché na ušití. Abych to zvládla já sama nebo kdokoliv takový. Protože najít v Česku v té době coby malinkatý výrobce šikovné švadlenky bylo dost náročné,“ shrnuje svůj recept Plemlová a dodává:
„Musela jsem se soustředit jen na ty nejdůležitější věci.“
V Německu prodává dvakrát dráž než tady
Na přelomu tisíciletí se český textilní průmysl musel vyrovnat s krizí. Tuzemští výrobci tehdy ztráceli v porovnání s levnou konkurencí z Asie.
Čtěte také
„Věděla jsem, že naše zboží nebude mít tolik komponentů jako to z Číny. To bychom jednoduše neufinancovali. Potřebovala jsem vymyslet něco, co je opravdu velmi jednoduché, co bude mít stabilní základy – to jsou velmi šikovná krejčovina a velmi dobře padnoucí střihy. Tedy to, co je v podstatě zadarmo, ale dává výrobku přidanou hodnotu. A propracované materiály, které už máme léty ozkoušené,“ upozorňuje na přednosti své firmy Plemlová.
Můžu dát ruku do ohně za to, že naše oblečení vydrží tři sezóny a tři děti.
Petra Plemlová
Podle ní si maminky-zákaznice chodí do jejího e-shopu právě pro tohle. „Dětské bundičky nejsou jen zmenšené dospělé. Ale je to vyráběné na míru a specifika dětí. Třeba batole má v pase stejný obvod jako sedmileté dítě, na to ale řetězce většinou nemyslí,“ vysvětluje.
„A navíc můžu dát ruku do ohně za to, že naše oblečení vydrží tři sezóny a tři děti. Ty první softshellky, co jsem ušila vlastním dětem, se ještě dnes nosí.“
Přesto její firma prodává dětské oděvy v Česku za jiné ceny než na Západě: „V Německu prodáváme za dvojnásobek co tady. Český trh je specifický.“
Proč je pro podnikání v textilu vhodnější Tábor než třeba Krnov? Poslechněte si Řečí peněz, s Petrou Plemlovou natáčela Naďa Bělovská.
Související
-
Naše kosmetika se netestuje na zvířatech, ale na lidech, přiznává zakladatelka české firmy Jasinská
„Když k nám přijde kontrolní úřad, tak jedou větu za větou, co všechno deklarujeme, cokoli uvedeme na etiketě. Vše chtějí doložit,“ prozrazuje o výrobě kosmetiky Jasinská.
-
Designérka obuvi Buch: Zapomíná se na to, že bota je tu kvůli chodidlu, které se má respektovat
„Bota by měla poskytovat noze absolutní respekt k jejímu přirozenému anatomickému tvaru,“ tvrdí šéfka ateliéru Designu obuvi Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně Jana Buch.
-
Jak nemoci mění módu: syfilis přinesla mužské paruky, tuberkulóza zas ideál bledé pleti
Módě se daří i v těch nejméně příznivých podmínkách a estetizovat dokáže různé nepěkné projevy lidské fyziologie. Včetně neštovic, tuberkulózy nebo syfilitidy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.