Děti podle UNICEF
Říká se, že jenom špatná zpráva je zpráva. V případě vydavatelů a editorů to platí jako pravidlo, jak učinit zpravodajství atraktivním pro senzacechtivé publikum. Také jde ale o povzdech nad tím, jak média fungují. Hledat v agenturním zpravodajství pozitivní informaci je někdy čirá marnost. Přednost má násilí, neštěstí, korupce, nevraživost a pletichy, řeč je o tom co nefunguje, o protestech, demonstracích a stávkách, takže je člověku nakonec podezřelé, že svět ještě funguje.
Dnes si budou konkurovat dvě zprávy, které mají vztah k dětem. Jednou je protest pediatrů proti počínání VZP, druhou je zjištění studie Dětského fondu OSN o životních podmínkách dětí v různých zemích světa. Studie UNICEF obsahuje dobrou zprávu, že životní podmínky dětí v České republice jsou nejen dobré, ale údajně i lepší než podmínky dětí v Německu, Rakousku, Británii či v USA. Proč je tomu tak, podle Výzkumného centra dítěte UNICEF se sídlem v Římě, se ovšem z médií nejspíše nedovíme. Přednost určitě dostanou úvahy, zda není ohrožena lékařská péče o děti sporem pediatrů a VZP o úhradové dodatky.
Navíc i tato zpráva o bídné komunikaci lékařů, pojišťovny a ministerstva, zůstane ve stínu jineé mediálně vděčnější aféry, týkající se vydávání dětí, které rodiče odvezli ze země a které jim pak byly odebrány exekučním výměrem právníků. Že se našim dětem daří, je zdá se zajímavé pro OSN. My spíše diskutujeme, jak snížit věkovou hranici trestní odpovědnosti, abychom měli bič na dětské kriminálníky. Máme díky médiím dobrý přehled o tom, jak naše děti tloustnou, pijí, kradou a fetují. Že jsou v první desítce zemí světa pokud jde o zdraví, vzdělání a chování je nezajímavé, protože to není špatná zpráva.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
