Děti jsou naprogramovány naučit se, co potřebují. Z povinných úkolů vzniká nechuť, tvrdí Táta parťák

28. březen 2018

Možná už se vám taky stalo, že váš potomek přinesl domů poznámku, protože zapomněl, nebo jednoduše neudělal domácí úkol. Mají ale učitelé a učitelky právo vyžadovat splnění této povinnosti? Diskuzi vyprovokoval otec jednoho z prvňáčků, který vymohl u ředitele příslušné školy pro svého syna výjimku. Zástupce školy totiž uznal, že chlapec úkoly dělat nemusí, když nebude chtít, aniž by riskoval jakýkoliv postih. Je na čase zvážit, za jakých okolností a zda vůbec je dobré na plnění domácích úkolů trvat?

Zmíněný otec a bloger z iniciativy Svoboda učení, který si říká Táta parťák (své jméno nechce zveřejnit kvůli ochraně anonymity syna, ale redakce Českého rozhlasu Plus ho zná), uvádí, že mu vadilo, když syn dostal poznámku, když úkol neudělal.


Nezpochybňuji, že jsou domácí úkoly prospěšné, ale zpochybňuji to, že jsou povinné. Mně vadí ta povinnost a vadí mi represe, že jsou vynucovány pod pohrůžkou známek, že mohou být hodnoceny, děti za ně mohou dostávat pětky, poznámky nebo i důtky.Táta parťák

„My se Svobodou učení razíme princip dobrovolnosti a sebeřízení ve vzdělávání. Pokud jsou děti za tohle trestány, tak to ubíjí jejich přirozenou motivaci se učit. My věříme, že děti jsou naprogramovány se učit a naučit se vše, co potřebují,“ vysvětluje. Pokud do toho začnou zasahovat tresty a motivace, dítě už se učí pro odměnu, nebo aby nedostalo trest.

Učení by podle jeho názoru měla být radost, a ne starost. Podle jeho názoru by to nemělo být tak, že se synovi na víkend sejdou úkoly zhruba na dvě hodiny. Nezpochybňuje, že je pro dítě důležité si látku procvičit, ale nutit ho do úkolů je podle něho kontraproduktivní, protože tím vzniká k činnosti nechuť.

„Rodič má i podle občanského zákoníku rozhodující úlohu ve výchově dětí. Nedává mi smysl tvářit se, že škola má větší pravomoci. Podívejte se na zdravotnictví – když se jako rodič rozhodnu, že nepřijmu nějakou léčbu, tak podepíšu revers a je to jasné a nikdo mě za to nemůže trestat. Kde je revers u domácích úkolů?“ ptá se Táta parťák.

Středoškolská učitelka a blogerka Lucie Tykalová říká, že učitelé většinou nastavují pravidla na začátku školního roku a rodiče se k nim mohou vyjádřit. Vadí jí přizpůsobování si toho, co rodiči nevyhovuje, během roku.


Povinnost má smysl, zvlášť u dětí na 1. stupni, protože pokud vím, tak syn Táty parťáka je prvňáček. Tam by domácí úkoly měly být povinné, ale je otázka, co s těmi represemi. Tam je to na diskuzi.Lucie Tykalová

„Co se týká motivace, tak to je složitá otázka, protože je pravda, že prvňáčci se obvykle do školy těší. Ale škola a vzdělávání je překonávání nějakých překážek a učení se nějakým pravidlům a přizpůsobování se kolektivu. Naučit se učit, naučit se pravidelně pracovat, prostě bolí,“ konstatuje Tykalová.

Zdůrazňuje, že je důležitá důvěra mezi učitelem, rodičem a dítětem. Funkce domácích úkolů je podle ní zřejmá a ona i jako rodič bere jako přínosné, dělat s dcerou domácí úkoly, protože si tím ověřuje práci učitelky i to, jaké dělá dítě pokroky.

„Ze své zkušenosti dobře vím, že na střední škole dobrovolnost příliš nefunguje. Chápu argumenty Táty parťáka, že chce, aby něco bylo dobrovolné, ale myslím si, že to nefunguje. Myslím si, že by to děti nedělaly,“ konstatuje učitelka.

autoři: ves , jpr
Spustit audio