Děti Charty: S vaším otcem je aspoň sranda. Příběh Marka Bendy

1. listopad 2017
Marek Benda v rodičovském bytě na pražském Karlově náměstí

V bytě rodiny Bendových na pražském Karlově náměstí probíhala zásadní setkávání lidí z disentu, byl také útočištěm pro podobně smýšlející „mimopražské“, kteří si tam jezdili „pro naději“.

A není divu, opravdu je tam příjemně a vlídně, byť z původní početné rodiny Bendových se počet trvalých obyvatel podstatně snížil. Dnes se tam v rámci nejužší rodiny schází 32 lidí.

Matematik, filozof, politický publicista Václav Benda vystudoval filozofii a bohemistiku, později teoretickou kybernetiku na Matematicko-fyzikální fakultě. Jeho manželka Kamila byla také matematičkou. Oba provázela jejich životem nejen matematika, ale i filozofie, zájem o věci veřejné, obětavost a katolická víra.

V době uvolňování politických poměrů koncem 60. let se Václav Benda zapojil do opozičního studentského hnutí. Byl předsedou Akademické rady studentů a spoluzakladatelem klubů katolické mládeže. A také se začala rozrůstat jejich rodina, nejstarším synem byl Marek, který se narodil v roce 1968. Následovaly děti Martin (1970), Marta (1972), Patrik (1974) a Filip (1976).

Archiv rodiny Bendových

Normalizace zasáhla výrazně do jejich života, neboť Václav Benda byl jedním z prvních signatářů Prohlášení Charty 77. Z programátora se stal topičem a o dva roky později v květnu 1979 byl zatčen jako představitel Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po několika měsících vazby byl odsouzen „za pobuřování“ a další čtyři roky strávil ve vězeních.

V jednom dopise z vězení Václav Benda napsal: „Po měsíční zkušenosti tady si stěží dovedu představit horší možnost. Takže v tom ohledu od vás chtě nechtě očekávám pomoc a podporu, ať již v myšlenkách a modlitbách, či v podobě časté korespondence či nějakého povzbuzení v dopisech. Nemálo by ovšem pomohlo už to, kdybych si o vás nemusel dělat nadbytečné starosti: Kamilka ať je hodná a statečná a děcka ať pomáhají mámě a zvládají školu i ostatní povinnosti tak, abych na ně mohl být pyšný. Jinak si ovšem o mne nedělejte starosti, jsem přesvědčen, že s pomocí Boží a s důvěrou ve vás ty čtyři roky neochvějně vydržím.“

Poloopuštěnost dětí

Archiv rodiny Bendových

Asi si jen obtížně umíme představit, jak mohla Kamila Bendová – pracovala po celou dobu jako matematička na Akademii věd a s díky vzpomíná na své šéfy, kteří ji nevyhodili – zvládat nejen svou práci, ale zároveň domácnost s pěti malými dětmi. A možná i proto se nejstarší dvanáctiletý Marek stal jistou „hlavou rodiny“. Sám vzpomíná: „Měl jsem pocit, že to tady všechno pevně držím v rukou. Vzpomínám si třeba na první Vánoce, ve vaně byl kapr a já jsem se o něj měl postarat.“

To v jednom dopise do vězení Václavu Bendovi psala i jeho manželka: „Je to stejně zajímavé, za normální situace malí kluci (v partě tak malí, že se s nimi nepočítá) – a u nás je Marek pomalu hlava rodiny a je schopen své povinnosti plnit. Opačně, nemá-li nějaký úkol, je to protivný a zlomyslný kluk – při té příležitosti si myslím, že Filipa s Patrikem zvládnu sama – nakonec to není poprvé, ale s těmi staršími to bude mnohem horší a bez Tebe ani nemluvě.“

Archiv rodiny Bendových

Dojemné dopisy obou manželů, které popisují každodennost, jsou mimořádně cenným svědectvím o dané době. V jednom z nich, který psal Václav, se můžeme dočíst: „Pokud a nakolik všichni lidsky obstojíme, dají se ty čtyři roky pokládat za jednu z dramatických a rozhodně spíše plusových než minusových epizod našeho pozemského válčení – kdyby ovšem nebylo těch děcek, pro něž jsou raná léta víc než epizodou a jejich poloopuštěnost v tomto důležitém životním období, nepřestávám trpce litovat.“


V roce 1988 mě poprvé vytáhli na výslech. Byl jsem ještě v posteli, máma mi přinesla lístek a já jsem říkal, no a co já s tím, to je pro tatínka. Ale ona říká, to není pro tatínka, to je pro tebe. Tak jsem šel v pyžamu a přes řetízek pootevřených dveří jsem jim říkal, že hned přijdu. A máma mi řekla před nimi: „Co se s nimi bavíš? Nesmíš jim říct ani slovo!“ Odvezli mě na Žižkov, tam mě 3 hodiny vyslýchali. Na všechno jsem řekl: „Odmítám vypovídat.“ Abych neohrozil osobu blízkou. Poté mě vyhodili a řekli: „S vaším otcem je aspoň sranda.Marek Benda

Součástí života rodiny Bendových se stali estébáci. Domovní prohlídky, výslechy, kamera umístěná na protějším domě, která zaznamenávala nejen to, co se děje u Bendů, ale také ty, kteří je přišli navštívit. Kvůli odposlechům se rodina naučila „doma o ničem důležitém nemluvit.“ Na Václava Bendu byly postupně zavedeny dva svazky, pod názvem Doktor. Skartovány byly v prosinci 1989.

Svazek Fakan

Přesto se některé informace zachovaly v jiných materiálech. Takže se můžeme dočíst v záznamech z roku 1983, že „po návratu z výkonu trestu akce Doktor se (Václav Benda) dále zapojuje do činnosti Charty 77 a pro rok 1984 přijal funkci mluvčího.“ O čtyři roky později, v roce 1987, pak estébáci uvedli: „Václav Benda a Petr Uhl patří neustále mezi nejvýznamnější organizátory činnosti Charty 77.“

Perzekucím se nevyhnul ani Marek, ať se to týkalo jeho nepřijetí na výběrovou školu, kam byl nejprve přijat bez přijímacích zkoušek vzhledem k výbornému školnímu prospěchu. Ale následně přišlo rozhodnutí, že přijat nebyl. V jeho 17 letech na něj byl zaveden estébácký svazek, pod názvem Fakan.

Kamila Bendová - která se významně podílela na činnosti disentu – také dodržovala zásadu, že nebude vypovídat. Zachované zápisy z výslechů, které absolvovala, jsou velmi strohé a stručné. Na žádnou otázku neodpověděla.

Kamila Bendová

Rok 1989 znamenal vstup Václava Bendy do politiky. Stal se čelnou osobností nově vzniklé Křesťansko-demokratické strany, byl zvolen poslancem, poté senátorem. Také se zasloužil o vznik Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, jehož se stal posléze ředitelem. V roce 1999 v 53 letech zemřel.

Marek Benda vstoupil jako zástupce studentů rovněž do politiky a je dodnes poslancem za Občanskou demokratickou stranu.

Byt Bendových na pražském Karlově náměstí