Dělit filmaře podle věku je nesmysl. Ale poptávka po nových generacích a tématech je přirozená, míní držitel Českého lva režisér Vondrášek

„Toto primární dělení zkrátka nevidím ve věku. Ale to, že tady je poptávka po nových generacích a nových tématech, to mi přijde úplně přirozené,“ dodává.

Jako divák mívám pocit, že se napojuji na postavy, prožívám jejich osudy a výzvy.

Damián Vondrášek je už dnes symbolem nastupující režisérské generace, práce v hraném filmu je pro něj hlavně o empatii a schopnosti vžít se do filmových postav.

Čtěte také

Přezkoumávání hranic etiky je moje téma. Režisér Damián Vondrášek získal Českého lva za krátký film Rituály

„Vžít se do postav příběhu tak, aby si k nim člověk našel cestu – i když jsou to antagonisté, i když dělají špatná rozhodnutí. Od toho tady ty filmy máme – abychom si děj mohli prožívat z bezpečí kina, s odstupem, a užít si třeba i ta jejich dobrá a špatná rozhodnutí,“ myslí si.

„Ne jako tvůrce, ale já jako filmový divák mívám často pocit, že se napojuji na postavy, prožívám jejich osudy, výzvy, kterými procházejí. Každý divák má přece nějaký svůj intenzivní pocit, že ví, jak by se sám zachoval – a jak by to měla udělat i ta postava. Jenže to, co pak udělá, ho může zklamat nebo překvapit.“

Vytváříme si virtuální realitu

Nedávno si za svůj 16minutový krátký film Rituály odnesl Českého lva.

„Jsem ročník 1991 a vyrůstal jsem v době, kdy nebyly tak rozšířené sociální sítě. Dokonce jsem neměl ani mobil. Velkou část dětství jsem prožil ve vnitrobloku na Praze 6, kde byly různé partičky. Hráli jsme sporty a bavili se, ale i tam probíhala nějaká forma šikany. V hodně odlehčené formě jsem si tak prožil to, co i mé postavy.“

Když jednoho dne narazil na informaci, podle které se nejen v Praze začínají na ulicích formovat dětské gangy, řekl si, že by svou dětskou vzpomínku mohl přetavit do krátkého filmu.

Vondrášek následně přiznává, že pro každý jeho snímek je důležitá etika a to, že divák musí přemýšlet o tom, co je dobře a co ne.

Čtěte také

Nejlepším českým filmem je Il Boemo, nejlepším režisérem Petr Václav. Česká filmová a televizní akademie udělila České lvy. Už potřicáté

„Přijde mi, že i v dnešní době je to hodně skloňované téma: úspěch, uznání okolí, nějaké přijetí, popularita – navíc je tohle akcelerováno i sociálními sítěmi. Vytváříme si virtuální identitu, ideální obraz sebe samých, který je od reality velmi často úplně odpojený. Stylizujeme se, přetvařujeme se. A to je premisa i mého příběhu,“ popisuje.

„Máme tam dva kluky, kteří jsou outsideři, a vedle nich skupinku populárních kluků, kteří dělají něco zakázaného a tudíž i atraktivního. Ti dva touží být součástí těch populárních a podstupují zkoušku vstupu do gangu. Dělají ale zkoušku sebe samých, která představuje jejich etický kodex. A oni zjišťují, kde mají hrany, co je ještě pro ně přijatelné. V rámci filmu si pak utvářejí a osahávají i vlastní morálku, kterou ale i překročí,“ dodává.

Celé Hovory Petra Viziny najdete v audiozáznamu, poslechněte si víc.