Definitivní zastavení prodeje Českého Telecomu

Podle smlouvy z roku 1995, kdy do Telecomu vstoupila společnost TelSource se zisk měl reinvestovat do rozvoje zastaralých telefonních sítí, to se stalo, avšak v účetních knihách Telecomu se tak v rubrice zisku nashromáždilo během času dvacet tři a půl miliardy korun, což samozřejmě neznamená, že by je firma měla v trezoru v hotovosti. Podle analytiků zvažuje vláda nicméně možnost nechat si tentokrát vyplatit na dividendách až sto korun na akcii. Peníze potřebuje na fondy dopravy a bydlení, které s výtěžkem prodeje Telecomu už napevno počítaly.

Svou vlastní finanční tíseň by ale vláda tímto způsobem jenom přenesla dál, zadlužit by se v tom případě musel Telecom. Nepříjemnou zprávou je zrušení prodeje každopádně pro každého, kdo má doma telefon. Znamená to totiž, že si stát i nadále uchová v Telecomunikačním sektoru své dosavadní postavení, kdy ji má sice regulovat, ale zároveň je vlastníkem nejdominantnějšího hráče na Telecomunikačním trhu. Doposud to odnášel spotřebitel, další operátory, kteří by sním soutěžily o telefonní hovory, pouští Telecom do své sítě jenom velmi neochotně. Předvolby, jejíž pomocí by se lidé mohli přímo ze svého telefonu vybírat jaký operátor je pro ně v tu kterou chvíli a pro tu kterou službu cenově nejvýhodnější zatím k žádnému dramatickému propadu cen za telefonní hovory nevedly. Alternativní operátoři z počátku tvrdily, že Telecom vlastněný z jedna padesáti procent státem jim klade finančně nerealistické podmínky a tím de facto liberalizaci trhu sabotuje. Rozhodčím byl přitom Telecomunikační úřad, tedy jinými slovy opět stát.

Pokud k liberalizaci českého Telecomunikačního trhu přesto dochází, pak je to především v důsledku tlaku ze strany Evropské unie. Kdyby se nedodržel zákonem stanovený harmonogram, musela by se znovu otevírat kapitola o Telecomunikacích, kterou Česká republika ve vstupních jednáních s Bruselem už uzavřela. Teď, kdy je kupec Telecomu opět v nedohlednu, je ale pravděpodobnost, že na levnější telefonování si zákazníci zřejmě ještě počkají, vyšší než kdyby byl stát své akcie prodal. Sázet na to, že v budoucnu bude situace lepší je dost odvážné. Vývoj v posledních sedmi letech svědčí o tom, že se odvětví komunikací bouřlivě vyvíjí a i ty nejpromyšlenější plány mohou být zítra makulaturou.

Když v roce 1995 vstupovalo holandsko-švýcarské konsorcium TelSource do Českého Telecomu zaplatilo za sedmadvacet procent akcií jednu miliardu čtyři sta dvacet milionů dolarů, byla to tehdy po vstupu koncernu VW do mladoboleslavské Škodovky druhá největší zahraniční investice v České republice. Podle tehdejší smlouvy měl TelSource modernizovat zastaralou pevnou telefonní síť výměnou za to, že mu stát zaručí minimálně na pět let monopol. Pak měl mít TelSource předkupní právo na zbytek akcií v držení státu. Technologický vývoj ale tyto plány předběhl. Telecom sice uvedl jako první na trh mobilního operátora Eurotel, ale mobilní telefony se v České republice rozšířily teprve s příchodem konkurence dalších mobilních operátorů. Modernizace pevné telefonní sítě se záhy rozběhla a čekací lhůty na pevné linky brzy patřily minulosti, ale Telecom nesplnil ani počet pevných linek a telefonních budek stanovených smlouvou v roce 1995. Hrozila mu za to pokuta dvě stě milionů korun, přitom má Česká republika nejvyšší počet pevných telefonních linek v postkomunistické Střední Evropě a to šestatřicet na sto obyvatel.

V Maďarsku je tento poměr třicet pět, na Slovensku dvacet devět a v Polsku dvaadvacet linek na sto obyvatel. Holandští manažeři si kromě toho stěžovali na neustálé vměšování vlády do tarifní politiky Telecomu. Po té co se bilance holandské části TelSource národního operátora KPM ocitla v červených číslech, rozhodl se TelSource nabídnout k prodeji s jednapadesáti procentním balíkem státu i svůj třetinový podíl. Loni v červnu o tom uzavřel s Fondem národního majetku smlouvu a právě na ní nynější prodej konsorciu vedeným Deutsche Bank nakonec ztroskotal. Konsorcium sice nabídlo státu za jednapadesát procent Telecomu pětapadesát miliard korun, ale asi třetinu této sumy nabízelo jenom za tak zvanou zlatou akcii, tedy jednu akcii, která má nominální hodnotu tisíc korun, je spojena se zvláštními právy a vlastní ji Fond národního majetku, za tak zvané kmenové akcie v nominální hodnotě sto korun bylo tedy konsorcium vlastně ochotno zaplatit o třetinu míň a to nemohl akceptovat TelSource, který by už při původně uvažované ceně dostal za svých sedmadvacet procent akcií jenom dvě třetiny sumy, kterou před sedmi lety zaplatil.

Vláda se v lednu pokusí prodat Telecom ještě jednou. Vzhledem k převratnému rozvoji mobilních Telecomunikačních technologií a k liberalizaci trhu je nanejvýš nepravděpodobné, že se to povede s lepším výsledkem. Pokušení vytunelovat Telecom přes super dividendu bude tedy značné.