Dědo, vyprávěj, chce to po nás učitel

Zvláště markantní je to v hodinách dějepisu, stěžují si učitelé, kteří mohou křičet, rozdávat pětky a poznámky, ale stejně to nezabírá. Stoupá prý počet těch, kterým jsou známky fuk. Řešením je - podle odborníků - projektová výuka, kreativita a mezioborová provázanost.

Žáci se svým učitelem navštíví pamětníka, jeho příběh během několika měsíců zdokumentují a vytvoří reportáž, kterou publikují třeba na sociálních sítích.

Na pozadí příběhu např. českého vynálezce a hudebníka, který prošel komunistickými lágry, se žáci učí nejen moderní dějiny, ale i matematické a fyzikální teorie, hudební, občanskou a mediální výchovu, práci s archivy, konfrontaci pramenů, kriticky myslet. Na většině škol se učitelé stále drží tradiční výuky: učebnice a předčítání z nich, písemky a zkoušení u tabule. Důvod? Změna by stála moc peněz.

Statisíce na jednu školu

Koordinátoři Post Bellum provedli šetření mezi pedagogy, kteří se zapojili do Příběhů našich sousedů|foto: Post Bellum

Nezisková organizace Post Bellum, budující sbírku vzpomínek Paměť národa, zapojila za poslední tři roky přes dva a půl tisíce žáků a studentů, tři stovky učitelů a víc než pět set seniorů do projektu Příběhy našich sousedů.

Vznikly stovky reportáží. Podobný projekt realizují Člověk v tísni, Pant a ÚSTR. Přesto se zdá, že projekty zasahují jen hrstku žáků, kterých máme v ČR podle statistické ročenky MŠMT přesně 880 251.

Největší investicí pro základní či střední školu, aby se žáci a studenti pustili do např. Příběhů našich sousedů, je kvalitní nahrávací technika: video kamery nebo rozhlasové diktafony, počítač s příslušným střihacím a míchacím software editorem.

Protože školy předmět, např. historický seminář, nemají v rozvrhu, musí učitel své žáky za pamětníkem doprovázet po skončení výuky, stejně když s nimi tvoří scénář a pracuje se střihem. Má tedy pochopitelně nárok na odměnu. Škola potřebuje v ideálním případě ještě kvalitní skener, fotoaparát, ale především technicky zdatné a vyškolené učitele. Pakliže by chtěla škola kvalitní přístroje, lezou náklady do statisíců.

42 procent pedagogů odpovědělo, že byli překvapení, jak jsou jejich žáci dobří|foto: Post Bellum

Od dědy se dozvíte, jak to bylo

Častěji než by náročně dokumentovali osudy pamětníků v rámci Příběhů našich sousedů, zvou učitele pamětníka přímo do hodiny dějepisu.

„Svízel vidím v tom, že tímto způsobem mnozí neumí pracovat. Na to je potřeba, aby se učitel dobře připravil, vyprávění znal a zasadil do kontextu, dobře se ptal. Není možné, aby dětem učitel řekl: ´Tak a teď se dozvíte, jak to bylo.´ To je špatně,“ říká zakladatel portálu modernidejiny.cz, ředitel Pantu Petr Pánek.

Učitelé poznali, jak jsou jejich žáci dobří

Organizace Post Bellum zapojila přes dva a půl tisíce žáků a studentů, 300 učitelů a víc než 500 seniorů do projektu|foto: Post Bellum

Koordinátoři Post Bellum provedli šetření mezi pedagogy, kteří se zapojili do Příběhů našich sousedů.

Překvapením byly odpovědi na otázku: „Jaký byl pro vás největší přínos?“.

42 procent dotázaných odpovědělo, že byli překvapení, jak jsou jejich žáci dobří a že se lépe vzájemně poznali, 40 procent tvrdilo, že největším přínosem bylo setkání se zajímavými lidmi – pamětníkem, odborníky a lektory.

Žáci se svým učitelem navštíví pamětníka, jeho příběh během několika měsíců zdokumentují a vytvoří reportáž|foto: Post Bellum