Děda Mráz přichází z Kremlu

S velkou mírou pravděpodobnosti lze odhadovat, že tou stranou bude Rusko. Ukrajina bude obviňována z poškození své pověsti tranzitní země jen v případě, že se podaří dokázat, krádež plynu na jejím území. Ruská vina v očích Evropské unie dokazování nepotřebuje: výrobce a dodavatel prvního řádu de facto porušil vlastní závazky poté, co nedokázal urovnat vztahy se zprostředkovatelem. Nedá se říct, že by Gazprom nebyl na situaci dobře připraven. Pustil dodatečné objemy plynu do alternativních potrubí přes území Běloruska a po dnu Černého moře. Nic to nemění na tom, že uprostřed třeskutých mrazů tucet evropských zemí nedostával plyn vůbec a půl tuctu dostávalo jen polovinu dohodnutých objemů. Gazprom nemá žádnou dlouhodobou strategii diversifikace odbytových kanálů.

Vztahy Ruska s baltickými státy jsou již dvě desetiletí založeny na sporech kolem výsledků 2. světové války. Na běloruské frontě po celý loňský rok Rusko lámalo Lukašenka ve snaze donutit ho k uznání nezávislosti dvou polokriminálních enkláv na Kavkaze. Jednou z nátlakových pák v tomto případě byla právě mimořádná sleva ceny plynu,ua jestliže nátlak nezapůsobil, pak do značné míry kvůli ukrajinskému vzdoru - Moskva nemohla riskovat konflikt se dvěma zprostředkovateli najednou. Na Kavkaze Rusko loni destabilizovaloo situaci do té míry, že projekty přímých plynovodů z Turkmenistánu byly dány k ledu.

Někdo může namítnout, že mezinárodní vztahy nejsou v přímé kompetenci koncernu Gazprom, jakožto hospodářského subjektu. Jenže problém je právě v tom, že Gazprom není pouze hospodářským subjektem. Energetické suroviny najednou byly v rukou Kremlu tím klackem, kterým vyhrožoval sousedům, a Gazprom v ruských geostrategických plánech hraje roli ne menší, než samopal Kalašnikova nebo balistické rakety.

Letní vojenské intermezzo v Gruzii vyvolalo bouřlivou reakci v Evropě, jenže ve skutečnosti mělo pro ni jen okrajový význam. Ani přísná Angela Merkelová, ani vstřícný Nicholas Sarkozy, o loajálním Silviu Berlusconim nemluvě, nepodnikali a ani nenavrhovali žádná odvetná opatření proti Rusku. Dnes, když nemrznou gruzínští nýbrž evropští voliči, jejich političtí vůdcové budou asi důraznější. Energetická závislost Evropy n Rusku samozřejmě hned tak nezmizí. Určitě nezmizí nová strategie Evropské unie směřující ke snížení této závislosti. Jedním z možných kroků tímto směrem může být snaha zbavit se mezičlánku, zprostředkující země. Jak se Evropská unie může zbavit Ukrajiny v jejím dnešním postavení zprostředkovatele? Kupříkladu tak, že jí bude nabídnuto členství v Unii. Pak si ruské úřady třikrát rozmyslí, než zavřou kohoutky přivádějící plyn do jedné ze zemí Evropské unie.

Tolik je jasné, že Rusko Evropu potřebuje. Je to největší odbytiště nejen pro ruský plyn, ale pro velké množství jiných výrobků a zboží. Na rozdíl od plynu, ruské zboží zpravidla je čím nahradit, zvlášť, bude-li k tomu politická vůle. Ostatně i plyn má cenu jenom tehdy, když je na něj poptávka. Vedle ropy je plyn druhým největším zdrojem příjmů do státní pokladny. V podmínkách propuknuvší finanční krize objem těchto příjmů má mimořádnou důležitost. Na rozdíl od ropy, ceny plynu nekolísají o 5% za den. Již nyní nucená pauza v dodávkách způsobila značné výpadky v příjmech a potenciální snížení objemů budoucích nákupů může fatálně ovlivnit celé hospodaření Gazpromu.

Zatímco ještě donedávna Rusko mohlo vést jednání s Ukrajinou o cenách plynu z pozice síly, nyní celý proces bude probíhat pod direktivním dohledem Evropské unie v čele s představiteli České republiky, kteří nejsou tak infantilně důvěřiví jako Francouzi a nenechají se tahat za nohu. Pozice Ruska na těchto jednáních už není tak neochvějně silná, jak se může zdát na první pohled.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .