David Klimeš: Potřebujeme unijní shodu o ochraně médií? Ano

Jenže kvůli tomuto novému fenoménu digitální doby, který se obtížně pojmenovává a ještě hůře se mu čelí, bychom neměli zapomínat na to, co musí být vždy základem fungující demokratické veřejné sféry – a to jsou svobodná média a jejich ochrana.

Česká zkušenost s Babišem

Že jen národní úprava nestačí, to jsme dobře viděli v Česku na potýkání s koncentrací byznysové, politické a mediální moci předsedy hnutí ANO Andreje Babiše. Kvůli němu se opakovaně zpřísňoval zákon o střetu zájmů, politici se hádali, jaká omezení z jaké jiné země přejmout. Nakonec zákon Babiše z mediální sféry asi vytlačil, ale ani nyní není bez chyb. Například vůbec neupravuje střet zájmů v případě online médií.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Jak nebezpečná jsou sociální média

Je proto dobře, že v říjnu minulého roku Evropská komise navrhla souhrnný balíček, který by měl garantovat pluralitu a nezávislost médií v celé Evropské unii. Jednotlivé předpisy ať si učiní členské státy, ale musí to naplnit celounijní shodu o ochraně médií. Nyní tento takzvaný Akt o svobodě sdělovacích prostředků schválil i Evropský parlament a bude se vyjednávat o konečném znění mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou Evropské unie.

Jak to dopadne, nikdo neví, ale je zjevné, že tu je velký zájem vše dotáhnout ještě do voleb do Evropského parlamentu v půlce příštího roku.

Dobré úmysly, sporné provedení

Co je obsahem? Především ochrana redakční nezávislosti, dále ochrana novinářů a vydavatelů před různými útoky, přiměřené, stabilní a transparentní financování veřejnoprávních sdělovacích prostředků, transparentní a nediskriminační zadávání reklamy od státu či nutné posouzení dopadu spojování na mediálním trhu na pluralitu.

Čtěte také

Vitalij Kličko: Média jsou někdy důležitější než zbraně. A Putin to dobře ví

Spotřebitele pak bude jistě zajímat záruka proti neoprávněnému odstraňování mediálního obsahu online.

Je toho hodně, vše je nepochybně vedeno dobrým úmyslem, což však neznamená, že legislativa je již bez chybičky. Francie se snažila do textu procpat možnost, aby stát mohl špehovat komunikaci novinářů, pokud by šlo o „národní bezpečnost“. To nejspíše nakonec neprojde. Další otázky visí nad dozorem, měl by vzniknout Evropský sbor pro mediální služby, což je ale ještě předmětem ostrých sporů. Jádro aktu je ale správné a mělo by být přijato.

Mezi Bruselem a Budapeští

Kdo bude nakonec asi protestovat nejvíce? To není těžké určit. Půjde o země, které jsou na tom s nezávislostí a pluralitou médií na štíru. Na prvním místě lze v současné EU uvést jistě Maďarsko. Formálně má mnoho nejrůznějších médií, ale podle Reportérů bez hranic premiér Viktor Orbán a jeho strana Fidesz de facto ovládá 80 procent médií politickým či ekonomickým nátlakem.

David Klimeš, novinář|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Nová unijní legislativa by mohla vést až k soudním řízením mezi Bruselem a Budapeští. Ale to možná není to nejdůležitější. To nejdůležitější je, že když politici v různých unijních zemích tvrdí, jak podporují nezávislost médií, tak dle nových paragrafů budou někteří muset přiznat, že tím myslí nátlak, ovlivňování a korupci státní reklamou. A to je dobré vědět.

Autor je publicista a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky