Dánsko má novou vládu deset dní po volbách

Do voleb vedl dánskou vládu, složenou z ministrů liberální strany Venstre a Konzervativců, premiér Anders Fogh Rasmussen. V parlamentu se přitom mohl spolehnout na podporu pravicové Dánské lidové strany. I po volbách bude Dánsku vládnout liberálně-konzervativní koalice s parlamentní podporou lidovců. Sestavovat a vést ji bude opět Anders Fogh Rasmussen. Z tohoto pohledu se tedy bude stále jednat o tentýž dánský film. Po výměně kotouče se ale na plátně objeví i nové postavy, které mají potenciál vnést do filmu nové podněty a tvořit dosud nezvyklé zápletky.

Pro jistotu si zrekapitulujme děj a výčet postav na prvním filmovém kotouči: nejvíce parlamentních křesel mají obsazeno poslanci z vládní strany Venstre. Ta pod vedením již zmiňovaného stranického i ministerského předsedy Anderse Fogh Rasmussena vládne Dánsku od roku 2001. Již tehdy vládne v koalici s Konzervativní stranou, přičemž Venstre se orientuje hlavně na vnitrostátní agendu a Konzervativcům přenechává například ministerstvo zahraničí, kultury nebo nyní velmi protěžovaného ministerstva životního prostředí. To se mimochodem po letošních volbách rozdělilo na dva úřady, přičemž jeden se dále věnuje životnímu prostředí a druhý se bude zabývat klimatem, energií a vrcholným světovým setkáním o klimatu, které bude Kodaň hostit v roce 2009. Ve volbách roku 2001 pomohla liberálům z Venstre vyhrát zejména orientace na domácí témata. Svým vítězstvím tehdy narušili dosavadní hegemonii sociální demokracie, která určovala tvář dánské politiky po většinu dvacátého století. Asi nejradikálněji se za 6 let pod vládou strany Venstre změnil přístup k migrační a azylové politice, která značně přitvrdila a velice zkomplikovala život všem cizincům, přistěhovalcům a azylantům v zemi. Nové trendy zaznamenala i oblast financí a daní. Tento kurs zachovává i novopečená vláda, která ohlásila jako jeden ze svých hlavních cílů provést zásadní daňovou reformu. Důležité je znovu připomenout parlamentní podporu vládě od Danské lidové strany. Toto pravicové, populistické a explicitně xenofobní politické uskupení je do letošních voleb třetí nejsilnější parlamentní stranou. Přesto neprojevuje aktivní zájem o účast na vládě a podobně jako v České republice KSČM omezuje svoji politickou aktivitu na silácká prohlášení v parlamentu, aniž by si musela špinit ruce kompromisy a zodpovědností při vládnutí.

Dánskou opozici tvoří do voleb blok sociálních demokratů, socialistické lidové strany a levicové strany Enhedslisten. Výčet stran uzavírají Křesťanští demokraté a středová strana Det Radikale Venstre. Z posledně jmenované strany se po mezinárodní aféře s karikaturami proroka Mohameda, otištěnými v dánských novinách, odštěpuje úzká skupinka členů a zakládá novou stranu s názvem Nová aliance. Jejím zakladatelem je jeden ze tří poslanců v dánském parlamentu s přistěhovaleckým původem, Naser Khader. Protivníkem číslo jedna je pro tuto nejmladší dánskou partaj Dánská lidová strana, kterou se podle svého programu budou snažit odstavit od vlivu. Dalšími tématy je i zacházení s azylanty a snižování daní.

To už se ale blížíme ke konci filmové pásky na prvním kotouči. Letošní dánské volby byly předčasné - premiér, který je má právo vyhlásit kdykoli, nejpozději však do čtyř let od svého nástupu k moci, tentokrát vyzval voliče k urnám již po dvou a půl letech.

Politické strany měly na volební kampaň tři týdny. To mimo jiné znamenalo poměrně zběžné nastolení volebních témat, aniž by došlo k nějakým hlubším diskusím. K těm nejvýraznějším patřila otázka financování veřejného sektoru a větší pozornost klimatu. Naopak o některých tématech se ve volební kampani nemluvilo raději vůbec, jako například o tom, jak se postavit k Lisabonské reformní smlouvě - zda vyhlásit referendum nebo ji přijmout v parlamentu. V Dánsku, které se tradičně staví k Evropské unii spíše skepticky, a dokonce si v jejím rámci vydobylo zvláštní status potvrzený tzv. národním kompromisem Dánsko v Evropě, může evropská agenda torpédovat nejen fungování koalic, ale i jednotlivých stran jako celků. Patřičný rozruch tedy hned po volbách vyvolalo premiérské prohlášení, že v horizontu dvou let by se v Dánsku mohlo o tomto národním kompromisu opět konat referendum. Dánové by tak znovu rozhodovali například o tom, zda přeci jen nenahradit svou korunu eurem. Jinak ale premiér Fogh Rasmussen o Evropě, a o zahraniční politice na domácí půdě příliš nemluví, i když je například známo, že patří k velkým oblíbencům amerického prezidenta Bushe. Snad jediné evropské téma, k němuž se otevřeně a rád hlásí, je, že za předsednictví Dánska v roce 2002 došlo k přijetí rozhodnutí o rozšíření Evropské unie o 10 nových členů, mezi nimi Českou republiku. Anderse Fogha Rasmussena přesně vystihuje termín obratný politik. Nejenže dokáže s neuvěřitelnou lehkostí vybruslit z tíživých témat, jako například dánská účast na válce v Iráku, nebo umí využívat podpory problematické Dánské lidové strany, aniž by tím svoji stranu na veřejnosti kompromitoval. Ze dne na den také dokáže obrátit svůj názor, dává taková prohlášení, která se nazítří dají jemně přeformulovat a tím se naprosto změní jejich význam. Naser Khader ho po povolebním vyjednávání nazval "naslouchajícím"; stejně tak se taková vlastnost dá v politice číst jako taktické vyčkávání, s čím přijde protistrana a jak bude reagovat veřejné mínění.

Na začátku tohoto komentáře byla metafora o výměně kotoučů v rámci promítání jednoho filmu. Třítýdenní volební kampani letos totiž hlavně dominovalo téma koalic a opozic a jak může kartami zamíchat benjamínek Nová aliance. Ta dlouze váhala, na čí stranu se připojit. Politickou optikou se řadí spíše k tzv. občanským stranám, tedy vládnoucí Venstre a Konzervativcům, ovšem velké problémy by měla s partnerem koalice, Dánskou lidovou stranou. Už už se zdálo, že Nová aliance bude moct diktovat podmínky zaběhlým stranám, ale konečný volební výsledek dopadl hluboko pod očekávání. Naser Khader teď čelí vnitrostranické kritice za nezvládnutí voleb a premiér Anders Fogh Rasmussen uvažuje, že se opět spolehne na stálou podporu Konzervativců a Lidovců a zbylé mandáty nutné k podpoře jednotlivých zákonů vždy vyjedná ad hoc s různými parlamentními frakcemi. V minulosti ostatně dokázal, že to pro něj není nemožný úkol.

Vše tedy nasvědčuje tomu, že na směřování dánské politiky se toho do budoucna mnoho nezmění, i když je možné, že nové strany, ať už nově vzniklé nebo nově posílené, mohou do hry vnášet nové a ráznější protiargumenty. A na závěr se nedá trochu srovnávat s Českou republikou: Druhou nejsilnější stranou je v Dánsku i po volbách sociální demokracie. Její předsedkyni Helle Thorning-Schmidt však ani na minutu nenapadlo, aby "otestovala" dánskou demokracii a snažila se blokovat povolební jednání vytvořením početně silnější opozice, která by následně nevyslovila menšinové vládě důvěru. Naopak, povolební jednání ovládla snaha o dohodu a komunikaci napříč všemi stranami. I díky tomu se mohli Dánové s novou vládou seznámit již 10 dní volbách.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .