Daniel Raus: Humor a svoboda

12. leden 2015
Glosa

Největší audioportál na českém internetu

Pomohla „dětská tvář“ při politickém vyjednávání i Winstonu Churchillovi? | Foto: United Kingdom Government

Daniel Raus: Humor a svoboda

Britský politik a člověk, považovaný ostrovním lidem za největšího Brita Winston Churchill kdysi řekl, že vtip je velmi vážná věc.

On sám proslul nepřeberným množstvím humorných poznámek, ve kterých byla ukryta často hluboká moudrost. A možná v nejtěžších časech bitvy o Británii byl právě jeho odstup a inteligentní humor životní nutností.

Měl proti sobě ostatně Hitlera, který žádnou schopností v daném směru nedisponoval. K humoru je totiž potřebná kritická reflexe, kterou masoví vrahové obyčejně postrádají. Hitler se prý skoro vůbec nesmál, v soukromí opakoval stále stejné, dosti přiblblé vtipy o vězních z koncentráku nebo o obtloustlém Göringovi, který sám sobě pořád uděluje nějaká vyznamenání, takže je nosí i na trenýrkách a na pyžamu.

Je to zvláštní věc, ten humor. Z historie víme, že totalitní systémy v něm vidí úhlavního nepřítele, protože odpůrcům dodává sílu a naději. Ve chvíli, kdy se božský vůdce, jehož sochy ční vysoko k nebesům, stane terčem obecného vtipkování, sláva pohasíná a lid se přestane bát.

Historie taky ukazuje, že humor kvete zejména v těžkých podmínkách, snad proto, že působí jako účinná protilátka vůči strachu. Ne nadarmo se za bolševika říkala spousta vtipů a neustále probíhaly neformální soutěže o zlatou mříž. Když bolševik padl, najednou nám to trochu chybělo.

Vrahové bolševických gulagů se ale nesmáli. Pol Potovi Rudí Khmérové, kteří v 70. letech minulého století pozabíjeli v Kambodži dva milióny lidí, byli prý hlavně mladí kluci, kteří se nikdy neusmáli. Smysl pro humor postrádali radikálové Talibanu, když během vlády v Afghánistánu v 90. letech zakázali hudbu, televizi a sport, což kompenzovali atrakcemi typu veřejných poprav, kamenování a sekání hlav či rukou. Místo ohňostrojů odpálili dvě obří sochy Buddhy v Bámjánském údolí. Teroristé z Islámského státu na tom dnes nejsou s humorem o nic líp.

Za vražděním v redakci francouzského časopisu Charlie Hebdo je chorobné chápání humoru jako úhlavního nepřítele. Ten časopis je hodně kontroverzní a provokativní, nic mu není svaté, hledá hranici možného, a pak ji překročí. Teď je ale symbolem svobody. Jak řekl v televizi se slzami v očích jeden z jeho protagonistů Patrick Pelloux, blbost nesmí zvítězit. Stanice Český rozhlas Plus není satirická, ale stojí pevně za těmito lidmi. I my si totiž myslíme, že blbost nesmí zvítězit.

autor: Daniel Raus