Daniel Kroupa: Sto let KSČ stačilo
Ustavující sjezd komunistické strany proběhl 15. a 16. května roku 1921. Účastnilo se ho 569 delegátů, kteří zastupovali 350 tisíc bývalých sociálních demokratů. Mezi nimi zdaleka nebyli jenom dělníci, ale také mnohé osobknosti, které patřily k výkvětu české vzdělanosti a kultury.
Komunisté od počátku vzhlíželi k ruským bolševikům jako ke svému vzoru, ale teprve v roce 1929 se do jejich čela dostali lidé ochotní podrobit se bezvýhradně přímému řízení z Moskvy a uskutečňovat principy takzvaného demokratického centralismu.
Čtěte také
Na tom ovšem nic demokratického nebylo, protože znamenal centralistický despotismus vedení. Tak do politického života demokratického státu vstoupila síla, která byla sjednocena ideologickou ortodoxií, řízená jako polovojenská organizace s velením v zahraničí a jejím deklarovaným cílem bylo rozvrátit demokratický řád nejen politickými prostředky, ale při vhodné příležitosti i násilím.
Na počátku nacistické okupace se komunisté do odboje nezapojili, protože Německo bylo podle paktu Molotov–Ribbentrop spojencem Sovětského svazu. Teprve v roce 1941, kdy Hitler napadl tuto zemi, dostali pokyn k odbojové činnosti. To jim nezabránilo v tom, aby po porážce Německa a osvobození Československa vytvořili mýtus, že byli hlavní, ne-li jedinou, silou, která proti nacismu bojovala.
Bez vyhlídky k zářným zítřkům
Největšího politického úspěchu dosáhli v roce 1946, kdy v parlamentních volbách získali 38 procent hlasů. Ovládli „silová“ ministerstva a 25. února 1948 se s pomocí ozbrojených „lidových milicí“ chopili moci úplně a podle marxistické ideologie nastolili „diktaturu proletariátu“. Proletariát v tom byl ale nevinně, protože musel pracovat v továrnách v ještě horších podmínkách než za kapitalismu.
Čtěte také
Diktátorem byla komunistická strana, která pronásledovala nejen představitele bývalé buržoazie, ale nepohodlné lidi ze všech společenských vrstev, včetně vlastních funkcionářů. Zrušení nezávislosti justice jí umožňovalo posílat na popraviště i osoby, které se činů, ze kterých byly obviněny, ani dopustit nemohly.
V 50. letech se komunisté dopustili stovek justičních vražd, odsoudili desítky tisíc politických vězňů k dlouholetým trestům a statisíce lidí čelily jejich pronásledování. Po násilně ukončeném pokusu o demokratizaci invazí sovětských vojsk v osmašedesátém vyloučili komunisté ze svých řad statisíce členů, kteří odmítli tuto agresi nazývat bratrskou pomocí.
Nastoupila údajná „normalizace“, ve které lidé dosazení okupanty zastrašili společnost a pronásledovali sofistikovanějšími prostředky než v létech padesátých všechny, kteří se režimu znelíbili. Po dvaceti letech kulturního a vzdělanostního úpadku a hospodářské stagnace Československa díky oslabení sovětského vlivu komunistický režim nebyl schopen udržet pod tlakem veřejnosti moc.
Po sametové revoluci už byla renovovaná komunistická strana pouhým stínem své předchůdkyně. V posledních letech její volební výsledky naznačují blížící se konec. Stoleté výročí bude Komunistická strana Čech a Moravy se svými příznivci v těchto dnech oslavovat, ale bez vyhlídky k zářným zítřkům. Ostatní si pomyslí: stačilo.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.