Daniel Kroupa: Stálo to za to
U příležitosti 101. výročí vzniku Československé republiky jsem opět zaslechl poznámku, která mě vždycky znovu zvedne ze židle.
Prý není co slavit, protože republika, kterou vytvořili Masaryk s Benešem, se neosvědčila. Polovinu její existence tvořila nacistická a komunistická nesvoboda a ten zbytek také nebyl vzorem spořádaného demokratického života. Ostatně i ta slavná demokracie se postupně natolik zdiskreditovala, že se lidé dnes ohlížejí po něčem atraktivnějším.
Čtěte také
Autoritářskou formu vládnutí v Rusku považují někteří konzervativci za lepší ochranu tradičních křesťanských hodnot než liberální demokracii. Jiní zase poukazují na to, že osamostatnění českých zemí znamenalo rozbití rakousko-uherské monarchie, která byla protiváhou německých i ruských zájmů.
Její rozpad způsobil historickou katastrofu, protože vytvořil ve střední Evropě mocenské vakuum a příznivé podmínky pro nástup nacismu. Po jeho porážce se utvořily komunistické režimy pod patronací Sovětského svazu. To vše jsme si prý mohli ušetřit, kdybychom přijali vstřícnou nabídku posledního císaře Karla. Zabránily tomu údajně přehnané nacionalistické ambice českých vůdců.
Nesouhlasím s takovým výkladem moderních českých dějin, nesouhlasím s pokusy diskreditovat českou liberální demokracii a odmítám snahy nahradit ji údajně dokonalejšími formami řízené či přímé demokracie.
Je co slavit
Připomeňme si, že před první světovou válkou byl Masaryk loajálním poddaným a neusiloval o žádný separatismus ani o rozbití podunajského soustátí. Přál si pouze spravedlivé uspořádání tohoto politického útvaru, respektující historická práva českých zemí – federalizaci a demokratizaci. Teprve když ztratil naději, že je možné toho dosáhnout, volil samostatnost.
Čtěte také
Pangermánský nacionalismus a militarismus, jemuž podlehla velká část obyvatel Rakouska (včetně českých Němců), nadřadil jejich mocenské nacionální zájmy nad zájmy celku. Jinými slovy, Češi, Slováci a další národy měly umírat ve válce, kterou si nepřály a která měla posloužit především Německu, aby změnilo stávající rovnováhu sil ve svůj prospěch. Hrozilo, že pokud menší národy zůstanou součástí Rakousko-Uherska, nebudou o svém osudu samy rozhodovat, ba ani spolurozhodovat.
Masaryk pro vytvoření Československé republiky argumentoval dvěma principy: historickým právem českých zemí a právem československého národa na sebeurčení. Z dnešního hlediska se ten druhý princip může jevit jako problematický a po roce 1989 posloužil Slovákům k rozdělení republiky.
Ale skutečným výsledkem Masarykova úsilí byl demokratický stát, který respektoval občanská práva a svobody a který prosperoval v oblasti hospodářské, sociální i kulturní. Přes všechny vnitřní nedostatky obstál. Nedokázal však čelit přesile nacistické totality, což nedokázaly ani větší státy.
Je co slavit, protože dnešní Česká republika se hlásí k demokratickým idejím, které stály u zrodu obnovené samostatnosti, a s větším či menším zdarem usiluje o jejich uskutečnění. Součástí této snahy od počátku bylo odmítnutí nacionalismu, který vede k nepřátelství mezi národy, a vůle hledat spojenectví s ostatními evropskými demokratickými státy. Byl to Masaryk, kdo jako jeden z prvních volal po vytvoření evropské federace.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.