Češi řešili německou otázku, ale Slováky ne, říká o první republice historik Stehlík

28. říjen 2019

Před 101 lety vznikl československý stát. Zatímco Praha slaví, sousední Slovensko se bez oslav obejde. Máme dostatečný důvod připomínat si výročí vzniku Československa? Nešlo o umělý projekt s malou šancí na přežití?

„Vyjádření české státnosti je silným vnitřním impulsem, který je přirozený... Po válce někdo nabídl projekt, který se zdál být stabilní v rámci českého národa... Jedinou umělost v sobě nesly hranice,“ vysvětluje v pořadu Pro a proti historik Michal Stehlík.

Ten připomněl v číslech realitu té doby. „Když máte 6,5 milionů Čechů, 3 miliony Němců, 2 miliony Slováků, tři čtvrtě milionu Maďarů a tak dále, tak vytváříte malé Rakousko-Uhersko... Ale když sečtete Čechy a Slováky a pak nějaké menšiny, tak to rázem vypadá jinak.“

Pro nás je identita samostatného českého státu po roce 1993 bezprostředně spjata s identitou Československa... Ale Slovensko se na tuto éru dívá jako na stát, ve kterém žili s Čechy a s dalšími, že to není jejich se vším všudy... Češi dlouhodobě řešili německý problém, ale naopak neřešili vůbec Slováky. Pak se výrazná část české politiky diví slovenským reakcím: jak to, že chtějí něco jiného, když jsou součástí vládnoucího celku.
Michal Stehlík

První republika prý dokázala, že tradice parlamentní demokracie i soutěže politických stran je nám vlastní. „Masaryk ale mluví o československém charakteru a když se podíváte do Uher, tak Slováci mají v roce 1918 jediného poslance v uherském sněmu, takže politika tam nebyla tak rozvinuta.“

„Sociální stránka se mnohdy propojila s národnostní... A když se cítíte být frustrováni ve státě, ve kterém jste nechtěli být... a zároveň přichází sociální krize, kterou stát nedokáže řešit okamžitě..., tak se to propojí. Přidejte k tomu Hitlerovo Německo... a způsobí to obrovský problém,“ upozorňuje Michal Stehlík.

První republika nepřežila spíš kvůli hospodářské krizi 30. let 20. století

„Československou republiku vnímám jako projekt české moderní, emancipující se společnosti, která usilovala o samostatný stát, tedy jde o přirozené vyjádření touhy po vlastním samostatném státě,“ říká historik Michal Pehr.

Otázka hranic nového státu Čechů a Slováku byla kombinací několika prvků. „Hranice byly převzaty z modelu hranic zemí Koruny české, horší to bylo případě slovenských hranic, kde byly největší spory o jižní hranici Slovenska... Ta byla vedena podél Dunaje... a tak uměle vytvořena.“

Máme co slavit. Československo bylo vyjádření české snahy a touhy po vlastním státě... Česká společnost se jako jediná identifikovala s Československem a byl to náš stát... Ale vlivem hospodářské krize a sociálních problémů dochází k obrovské radikalizaci společnosti. A troufnu si říct, že to, že Československo nepřežilo těch 20 let své existence, nebylo národnostními problémy, ale bylo to vyjádřením hospodářské a sociální krize 30. let.
Michal Pehr

Slovenská politická reprezentace v roce 1918 prý jednoznačně chtěla být součástí budovaného československého státu. „Ale během 20 let se slovenská společnost výrazně emancipovala a vybudovala si moderní generaci, která měla jiné představy o tom, jak by měla vypadat jejich státní existence.“

„Také zkušenost Mnichova a německé okupace vedla k přesvědčení v rámci české politiky, že je třeba proměnit stát národnostní ve stát národní.. Snaha těsně poválečného vývoje byla velmi jednoznačná: ideál jednoho národa,“ shrnuje Michal Pehr.

autoři: Veronika Sedláčková , Ondřej Čihák

Související