Daniel Kroupa: Snění o míru
S odstupem času se ukazuje, jak nebezpečně naivní byly představy, že po zhroucení komunismu v Evropě a s koncem bipolárního světa vstupujeme do éry věčného míru. Sdílelo je mnoho lidí a projevovaly se v politice například voláním po odzbrojení a po rozpuštění obraného paktu NATO.
Čtěte také
Touha po míru je přenesla do snového světa bez válek a bez násilí, čímž oslepila jejich schopnost vnímat realitu, která již tenkrát naznačovala, že se rodí nová ohniska konfliktů, která je třeba hasit, dokud jsou ještě malá.
Zejména Evropané podléhali této iluzi a právě ona pokřivila jejich pohled na události, které připomínaly, že nacionální a náboženské nenávisti, územní spory, napětí mezi politickými a hospodářskými systémy jsou stále součástí našeho života a mohou kdykoli vyústit do otevřeného násilí. Domnívali se, že jejich sen je činí lepšími lidmi, než jsou ti, kteří se reálné problémy pokoušeli řešit.
Dnes se tito lidé probudili do skutečného světa, který je vzdálený tomu, který si vysnili. Válka na Ukrajině, izraelsko-palestinský konflikt, expanze Číny do jihočínského moře a její snaha ovládnout Tchai-wan, ambice Severní Koreje vůči svému jižnímu sousedu či íránský jaderný program – to všechno jsou akutní hrozby, které mohou snadno přerůst do nové světové války.
Pouze reálné kroky
Velká iluze se rozpadla na řadu iluzí menších. A tak snivci o míru stále nechápou, že nikoli úspěšná obrana Ukrajiny vůči ruské agresi, ale vítězství Ruska v sobě nese hlavní potenciál eskalace ke světovému konfliktu.
Čtěte také
Že nikoli příměří mezi Izraelem a islamistickým hnutím Hamás, ale jeho porážka může zabránit tomu, aby se násilí na Středním východě nerozšířilo do celého regionu a ještě dále. A že jedině odstrašení silou může zastavit expanzivní politiku Číny vůči svým sousedům.
Zkrátka nikoli snění, ale pouze reálné kroky s plným nasazením a odhodláním vzít na sebe riziko, že se do konfliktů zapleteme, mohou mír zachovat. Tím prvním krokem, kterým můžeme odstrašit potenciálního protivníka, je být připraveni na jeho útok. Evropané se konečně odhodlali plnit svůj zanedbaný závazek vůči NATO dávat dvě procenta na zbrojení.
Čtěte také
To je ale stále jen malý krůček k tomu, aby bez americké pomoci byli schopni ubránit své území vůči agresorovi disponujícímu jadernými zbraněmi. Izraelský protiraketový systém Iron dome dokázali prorazit tisíci malými raketami islamisté z pásma Gazy a musí být nyní vyztužen americkou pomocí.
Slovy a ne zbraněmi
V této souvislosti se vtírá otázka, zda a kdy se nad územím Evropské unie rozevře protiraketový deštník, který dá Rusku najevo, že útok střelami s jadernými hlavicemi by nevedl ke zničení evropské infrastruktury ani k vítězství Ruska a nemá proto smysl se o něj pokoušet. Rád bych na tuto otázku slyšel kvalifikovanou odpověď.
Samotná touha po míru nás opravdu nedělá lepšími lidmi. Toužili po něm i ti nejhorší válečníci, ale toužili po tom svém míru. Nacisté chtěli mír pod světovou nadvládou své rasy, komunisté chtěli mír beztřídní společnosti nastolené krvavou revolucí, islamisté prahnou po míru likvidací nevěřících a ve zbytku, v dar al-islám, nastolením práva šaría.
Mír však není jen klid zbraní, ale je to spravedlivý řád. O tom, jak má vypadat, však povedeme spory až do skonání věků. Jde jen o to, abychom je pokud možno vedli slovy a ne zbraněmi.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
