Daniel Kroupa: Osud demokracie soud vložil do rukou politiků
Předpokládal jsem, že Ústavní soud ve volebním zákoně zruší sporná ustanovení týkající se aditivního kvóra pro vstup do Poslanecké sněmovny a způsob přepočítávání hlasů na mandáty, který zvýhodňuje velké strany. Mýlil jsem se však, když jsem se domníval, že na nápravu poskytne parlamentu čas až po podzimních volbách. Nestalo se, což považuji za nešťastné, protože to znamená i změnu pravidel v průběhu hry. A ta začala vyhlášením voleb.
S napětím jsem tedy naslouchal důvodům, proč se tak stalo. Tím hlavním je, pokud to dobře chápu, že v případě, že by soud prohlásil o určitých pasážích zákona, že jsou v rozporu s Ústavou a přesto by podle nich volby probíhaly, mohl by jejich platnost někdo zpochybnit a napadnout je u Nejvyššího správního soudu.
Čtěte také
Takové vysvětlení má sice svojí logiku, ale nezdá se mi dostatečně přesvědčivé. Vždyť i špatný zákon, dokud není zrušen, platí a je třeba jej poslouchat. Mám za to, že soud pak pouze konstatuje, zda byl, či nebyl porušen. Výjimkou je, pokud by takový špatný zákon například ukládal povinnost porušovat základní lidská práva, což přece jenom nyní již bývalý volební zákon nečinil.
Kdyby ke shodě nedošlo
Závažným nedostatkem zákona bylo, že porušoval klíčové ústavní principy: rovné podmínky, rovná práva a do jisté míry i poměrné zastoupení.
Čtěte také
V posledních volbách v roce 2017 se podle platného volebního systému stalo, že volič hnutí STAN zhruba polovinou svého hlasu posiloval ve sněmovně hnutí ANO, proti kterému hlasoval. Není divu, že proti takovým neférovým podmínkám senátoři za STAN podali ústavní stížnost a že jí Ústavní soud vyhověl. Jenom v poněkud nevhodné chvíli a s nebezpečným termínem.
Ústavní soudci tak navíc učinili s ne zcela opodstatněným předpokladem, že poslanci a senátoři se během necelého půl roku dokáží shodnout na novém znění volebního zákona nebo alespoň na jeho zrušených paragrafech a že k tomu budou mít dobrou vůli.
Pokud se domluví na řešení přijatelném pro většinu, jejich politické zadání dokáží právníci převést do legislativního jazyka a vypracovat návrh úpravy zákona během několika hodin či dnů. Projednání ve stavu legislativní nouze lze při dobré vůli stihnout také velice rychle. Doufám, že tomu tak bude.
Vtírá se mi však nutkavá otázka, co by se stalo, kdyby k takové shodě nedošlo, anebo kdyby se většina rozhodla každé takové řešení blokovat. Raději to nebudu ani domýšlet.
Zkrátka, byl bych klidnější, kdyby osud naší demokracie do těchto rukou ctihodní ústavní soudci byli bývali nevkládali.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
